Velká cykloinspirace z menšího města

„Pro cyklodopravu ve městě je skvělé, když je sama starostka uživatelkou kola.“ Renáta Krystyníková, cyklokoordinátorka a vedoucí odboru dopravně-správního Městského úřadu Otrokovice

S boomem cyklistické dopravy česká města oproti těm západoevropským zatím vyčkávají. Doufejme, že ani nás ale nemine. Na některých magistrátech a městských úřadech se ale už dnes daří prosazovat účinná opatření pro lidi na kolech. Nemusí být přitom řeč o krajských městech, jako jsou Pardubice či Hradec Králové. Podpora cyklodopravy má smysl také v menších městech, a vznik infrastruktury zde může být dokonce o něco jednodušší prosadit. Dobrým příkladem jsou téměř osmnácti tisícové Otrokovice ve Zlínském kraji.

Kolo je radost! Když jsou na to podmínky…

Důvody, které lidi přesvědčují k jízdě na kole, jsou různé. Od těch abstraktnějších, jako je snaha o udržitelnější způsob dopravy vzhledem k životnímu prostředí díky velmi nízkým emisím, až po zcela konkrétní věci, které nás ovlivňují teď a tady. Jako třeba úspora času při cestách na kratší vzdálenosti, které v rámci obcí podnikáme nejčastěji. Za další velkou motivaci označují lidé zdravotní benefity, a to i v oblasti duševního zdraví, které pociťují díky pravidelné fyzické aktivitě, úsporu financí či prostý fakt, že jezdit na kole může být i ve městě zkrátka zábavné. Pokud na to ovšem jsou podmínky.

V našich městech a obcích zatím bohužel nacházíme spíše bariéry, protože málokde existuje bezpečná a spojitá cyklistická infrastruktura stavebně oddělená od silnic. Silnice přeplněné automobily – v ranních a odpoledních špičkách už i v menších městech – vzbuzují pocit nebezpečí a strachu o zdraví naše či našich dětí. Raději tak nakládáme svá kola o víkendech na nosiče na autech a vyrážíme na cyklostezky za městy.

Město, které šláplo do pedálů

V Otrokovicích se rozhodli podporovat cyklistiku nejen jako volnočasovou aktivitu, ale především jako jeden z každodenních způsobů dopravy. Do celého příběhu nás zasvětila vedoucí odboru dopravně-správního a místní cyklokoordinátorka v jedné osobě Renáta Krystyníková.

Když v polovině roku 2007 nastoupila na odbor dopravně-správní (tehdy ještě pojmenovaný odbor silničního hospodářství), pro lidi na kolech bylo vybudováno něco málo přes dva kilometry oddělených úseků cyklostezek. Od té doby se však v této oblasti mnoho změnilo. Natolik, že se Otrokovičtí už osmkrát zapojili do celostátní výzvy Do práce na kole pořádané spolkem AutoMat, ve které dvakrát po sobě získali titul Cykloměsto roku.

Změna se nastartovala vstupem do Asociace měst pro cyklisty (dnes Partnerství pro městskou mobilitu), která pomáhá samosprávám se propojovat a navzájem podporovat v rozvoji cyklodopravy, a také s plánováním významné  „cyklospojky“ mezi Otrokovicemi a Zlínem. Vedení města si tyto příležitosti nenechalo proklouznout mezi prsty, a naopak se s tématem cyklistické dopravy ztotožnilo. Zastupitelstvo se stalo důležitým tahounem v této věci. Síťování, výměna zkušeností napříč městy a vzájemné motivování se v otrokovickém případě ukázaly jako smysluplné.

Když se koncepce uvádí do praxe

V roce 2008 vznikla první městská Cyklokoncepce. Jak podotýká Krystyníková, byla spíše hrubou kostrou, ale nastavila směr, který město začalo při postupném budování cykloinfrastruktury skutečně následovat. O deset let později se koncepce dočkala své aktualizace, a ta se naplňuje nyní. Kousek po kousku tak město propojuje cykloinfrastrukturou jednotlivé čtvrtě, ideálně až do výsledné celoměstské sítě, která by dle koncepce měla být dosažena v roce 2035. Jak ovšem sebekriticky dodává cyklokoordinátorka, z tohoto cíle je spíše vize, ke které se snaží co nejvíce přibližovat.

Kromě Cyklokoncepce disponují Otrokovice také plánem udržitelné městské mobility. Strategické dokumenty a koncepce jsou však jedna věc, a budování stezek a dalších cyklistických opatření druhá. Navíc je časově náročná a obvykle přesahuje jedno volební období. Co se během jedné čtyřletky naplánuje, se realizuje (anebo taky ne) až v dalších letech a mnohdy za jiného politického vedení.

V tomto směru mají v Otrokovicích štěstí, protože v případě jejich radnice mají ve vedení města větší kontinuitu, než tomu bývá jinde. A tak může být i v dopravní politice zachována návaznost a pokračuje se v rozpracovaných projektech. Z pohledu úřednice na menším městě přidává Krystyníková i další postřeh, a to že jednání mohou být snazší a komunikace napříč úřadem a dalšími dotčenými orgány rychlejší než v krajských městech s jednotlivými městskými částmi.

Spolupráce na úřadu

S upřímností však dodává, že i u nich se některé věci „zaseknou“ na komunikaci. Aby se těmto situacím předcházelo, mají na městském úřadě nastavený systém koordinačních schůzek. V okamžiku, kdy obdrží žádost o stavební záměr, sejdou se odbory, které se mají vyjádřit ke stavebnímu řízení, a ty, které řeší samosprávu. Vzniká tak společný prostor, kde může každý zástupce a zástupkyně sdílet postoj k věci ze svojí pozice, stejně jako zjistit postoj svých kolegů a kolegyň.

Zároveň Krystyníková srovnává situaci velkých měst v otázce rozdělení na státní správu a samosprávu. Na menších městech k sobě mají obě složky mnohem blíže – obě role může zastávat dokonce jedna úřednice, jeden úředník. To v důsledku opět usnadňuje koordinaci různých prací ve veřejném prostoru tak, že se jedna ulice nerozkope několikrát po sobě kvůli různým typům prací. Na rozdíl od velkých měst, kde tyto úřady nemusí být nijak, natož personálně, provázané, a stává se, že práce na komunikacích bohužel nebývají sladěny.

Cyklokoordinátor*ka

Česká města postupně zřizují ze svého vlastního popudu – často na doporučení plánu udržitelné mobility – pozice koordinátorů*ek městské mobility nebo úžeji cyklokoordinátorů a koordinátorek. Agendou druhých zmíněných je de facto hájení zájmů uživatelek a uživatelů cyklistické infrastruktury a systematická práce na zavádění nových cykloopatření. V různých městech je pozice vedena pod různými odbory – namátkou, v Olomouci je to odbor strategie a řízení, v Praze a Brně odbor dopravy, v Pardubicích odbor hlavního architekta, v Krnově zase odbor rozvoje města. Aby však měla činnost cyklokoordinátorů a koordinátorek reálný dopad, musí být tato pozice v soukolí městského úřadování a plánování patřičně respektována.

Cyklokoordinátorka Krystyníková popisuje svou vlastní zkušenost: „Při setkání nové Rady města hned od začátku opakuji, že ve své pozici mám na starost rozvoj cyklostezek, na který máme koncepci. A pokud se něco plánuje, musí mě k tomu přizvat, abych zhodnotila, jak se tam cyklodoprava řeší, jestli je v souladu s koncepcí a podobně.“

Zároveň je ale důležité mít podporu vedení města. Bezesporu hraje roli i osobní zápal a zájem o věc dané úřednice nebo úředníka na tomto postu, což Renátě Krystyníkové nechybí. „Jestliže jsme se jako město zavázali k něčemu, ať už v rámci Hradišťské charty nebo cyklospolků, tak ale pojďme něco dělat. To je potřeba neustále omílat a také se hodně ptát, zajímat se o věc, být aktivní.“

Postavte stezky a lidé budou jezdit

Zápal pro věc se vyplácí, což dokládá množství lidí na otrokovických stezkách, které se s přibývající infrastrukturou zvyšuje. Potvrzuje se zde jev takzvané dopravní indukce, kdy v okamžiku poskytnutí prostoru určitému druhu dopravy (pěší, cyklo, ale i motorové) se zvýší počet daných uživatelek a uživatelů. Dopravní indukce může mít negativní dopad na život ve městě, například v případě narůstajícího počtu automobilů. Ale také pozitivní, jako je tomu u udržitelných forem mobility – chůze, cyklistiky a veřejné hromadné dopravy. Ty jsou městotvorné, vztahotvorné, přispívají k celkově příjemným, klidnějším, inkluzivnějším i zdravějším místům k životu.

„V okamžiku, kdy lidem nabídnete bezpečnou alternativu, vybudujete dvoumetrovou, třímetrovou stezku, tak je přilákáte. Určitě se tu jezdilo i dříve, ale díky těm podmínkám a kvalitní infrastruktuře jezdí lidí více,“ doplňuje Krystyníková a dodává, „navíc stezky využívají i lidé s koloběžkami. A v některých ročních obdobích a denní době máme intenzity tak vysoké, že mohla být stezka dimenzovaná širší.“ Vzhledem k rovinatějšímu terénu a mírným zimám využívá kolo řada lidí na cesty do práce celoročně. Jak se dozvídáme od cyklokoordinátorky, skutečně tím lidé v Otrokovicích šetří svůj čas, který by jinak prostáli v kolonách.

Do práce i do školy na kole

Největší místní podnik o pěti tisících zaměstnankyních a zaměstnancích má pro účely cest do práce na kole vybudované patřičné zázemí. To znamená, že je napojen na stezku a v areálu mají například kolárnu, sprchy, šatnu a skříňky na oblečení. Požadavek na podporu cyklodopravy vzešel na vedení od pracujících, kteří se pravidelně a ve velkém zapojují do soutěže Do práce na kole. Další větší podniky se tyto podmínky také snaží nastavit a město s nimi problematiku komunikuje. Na drobné zaměstnavatele, kterých je však řádově více, komunikaci zatím necílí.

A co takhle do školy na kole? Město začalo tím, že zvýšilo počty stání pro kola u škol a školek. Zároveň v rámci tradiční celoevropské zářijové kampaně Evropský týden mobility pořádá hromadnou cyklojízdu, která má velký ohlas u dětí a jejich rodičů. Společně si projedou Otrokovice, často po nově vzniklých úsecích cyklostezek, a přesvědčí se, že to je další možnost pro každodenní cestování po městě.

Bavíme se také o zapojování veřejnosti, které Renáta Krystyníková rovnou spojuje s tématem dětí a mládeže: „Dělali jsme například pocitovou mapu, ve které děti zaznačovaly, kde se po cestě do školy necítí bezpečně. Týkalo se to pěší dopravy, ale asi by to šlo udělat i na cyklodopravu,“ polemizuje. V participaci k tématu mobility a veřejného prostoru se širokou veřejností spatřuje ještě mezery. Existují webové stránky ke sběru podnětů pro plán udržitelné mobility, kde se lidé zapojili, a také participativní rozpočet pod názvem Pohni městem.

V kontextu cyklistické dopravy zmiňuje Krystyníková také možnost zapojení se občanů a občanek do proběhlé ankety o nové a vyhovující cyklostojany. Nicméně diskutovat dění ve své obci například na veřejném setkání nejsou lidé v Otrokovicích zatím zvyklí. Na projednání plánu mobility se sešlo více úřednic a úředníků než obyvatel a obyvatelek. Jak podotýká Krystyníková, samy úřednice a úředníci z města se v tématu zapojování veřejnosti ještě chtějí zdokonalovat a vzdělávat.

Důležité je najít společnou řeč

„Netlačit na pilu, to je základ, a nenechat se odradit tím, že napoprvé neuspějete,“ odpovídá Renáta Krystyníková na otázku, co by ještě poradila kolegyním a kolegům z dalších českých měst a obcí, kteří se snaží prosazovat cyklistickou dopravu. „Chce si to jít za svým, ale přesto hledat společně kompromisy, a hlavně o věcech diskutovat. Každý si chce hájit své zájmy, ale zkuste své cíle a myšlenky uzpůsobit tak, aby byly přijatelné,“ uzavírá otrokovická cyklokoordinátorka.

Text byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.