Prostory mnoha českých univerzit zaplnilo i v listopadu 2023 studentstvo svým programem a přítomností – okupační stávkou. Hnutí Univerzity za klima, které stávky pořádá, u nás není dlouho, přesto jeho dosah a členská základna rostou tak, že dnes málokdo jejich aktivity přehlédne. V reportážním textu se s Janou, kamarádkou, která je stejně jako já členkou brněnských Univerzit za klima, pokusíme přiblížit fungování kolektivu v různých rozměrech. Jana mi sdílí svou osobní zkušenost a já části její výpovědi ponechávám v původním znění, v textu jsou zvýrazněny kurzívou.
A co jste tedy zač?
Univerzity za klima jsou české studentské klimatické hnutí, které vzniklo v roce 2019. Zrod Univerzit za klima probíhal ve stejné době, kdy se v Česku po vlně zahraničních stávek začalo tvořit středoškolské hnutí Fridays for Future – a není to náhodou. Fridays for Future oživilo v roce 2019 nápad (nejen) okupačních stávek za klima. Mnoho lidí, kteří s nápadem takových stávek souhlasili, však brzy sami přešli ze střední školy na univerzitu nebo už na univerzitě studovali.
Stávky Fridays for Future navíc probíhaly v pátek, což dává smysl pro středoškolské hnutí, protože studentstvo skutečně musí kvůli stávce opustit výuku. Na univerzitách však často v pátek výuka vůbec neprobíhá a stávkovat tímto způsobem tak nesplňovalo ani symbolický cíl. Z touhy vytvořit vlastní iniciativu, která by posílila hlas studentstva proti klimatické nespravedlnosti a zároveň zužitkovala unikátní možnosti univerzitního prostoru, tak vzniklo zcela nové hnutí.
První velká akce nového kolektivu proběhla na podzim 2019, kdy byl rektorem Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Ten uzavíral na univerzitě podivné smlouvy s úvěrovou společností Home Credit, což bylo jen jednou z několika situací, kdy zneužíval své pozice k vlastnímu prospěchu a klientelismu. Tehdejší studentstvo v reakci na Zimovo počínání zablokovalo rektorát, ve kterém 14 dní přespávalo s požadavkem odstoupení rektora.
Univerzity za klima (UZK) vznikly v Praze, ale jejich působnost dnes sahá do několika českých měst. Krátce po vzniku hnutí přišla krize spojená s pandemií Covid-19, kvůli které byla činnost UZK na nějakou dobu ve značné míře omezená. Další okupační stávka tak proběhla až v roce 2022 – s tou už byla spojená i snaha zapojit jiná města a studentstvo jiných univerzit. Lokální buňky ještě nebyly vybudované, takže první stávky mimo Prahu z velké části dávali dohromady lidé, kteří se již angažovali v jiných hnutích, jako jsou právě Fridays for Future nebo Limity jsme my.
Já jsem byla v roce 2022 oslovená jedním členem pražských Univerzit za klima. Napsal mi zprávu, něco jako, hele, děláme tu okupační stávku na univerzitě, nechceš přijít? A tak jsem přišla. Bylo to zvláštní. Vlastně jsme se tam všichni znali, ale ještě jsme nebyli ucelený kolektiv, to se stalo až po stávce. A vidím v tom docela problém, protože ze začátku se angažovalo hrozně moc lidí, ale pak se hnutí vyprázdnilo. Lidi odešli zpátky do svých mateřských hnutí a najednou nás bylo málo a rok se skoro nic nedělo.
Na celostátní úrovni jsou dnes Univerzity za klima hodně rozčleněné. Buňky v jednotlivých městech svou činnost řídí samy a navzájem se nemusí potkávat. Všechny jednotlivé buňky však spojují hodnoty hnutí a jeho vnitřní pravidla fungování. Ve větších městech existují v rámci místních buněk ještě menší pracovní skupiny, které se věnují konkrétním sekcím fungování hnutí – například Proces, Komunikace, Média, Narativ, Péče o členstvo. Je ale pravda, že lidé, co dělají stávky na úrovni menších měst, kde je logicky méně lidí, dělají „tak nějak všechno“.
Je pro nás důležité přelévat ty pozice, protože když je jeden člověk na nějaké pozici moc dlouho, můžou se tam tvořit zvláštní koncentrace moci, znalostí a míry zkušenosti. Je pro nás dobré, že to fluktuuje. Já teď budu odcházet ze skupinky Sociální sítě a skupinky Proces, ale chtěla bych se věnovat Buddy skupince a pořád mě baví Mediální skupinka.
Univerzity za klima jsou nejen hnutí klimatické, ale i sociální. Hlásí se k odmítání classismu neboli předsudečné diskriminaci na základě ekonomického statusu, protože klimatická krize má nepřehlédnutelný třídní rozměr a dopadá zcela nepoměrně na chudší vrstvy. Toto vymezení bylo napsáno i ve stávkovém kodexu – dokumentu, který zpracovával pravidla a hodnoty hnutí při stávce. Hnutí funguje na principech nenásilí a usiluje nejen o klimatickou spravedlnost, ale i o solidaritu s pracujícími lidmi. Na akcích Univerzit za klima není tolerován rasismus, homofobie, sexismus, ableismus nebo jakýkoli jiný projev diskriminační nenávisti nebo násilí.
Jsme nehierarchické hnutí, jedinec*kyně nemůže mluvit za hnutí, aniž by to ostatní neodsouhlasili. O důležitých věcech rozhodujeme skrz konsenzus, nehlasujeme na vítězné většiny, ale na to, aby všichni výsledek aspoň tolerovali, aby nikdo nebyl vyloženě proti. Pokud někdo s návrhem nesouhlasí, hlasujeme znova a znova. Tenhle princip pro nás funguje. Všichni mají právo se vyjádřit a všechny hlasy mají stejnou váhu.
Máme pléna a otevřené schůzky, přidat se může kdokoli. Členstvo hodně fluktuuje, lidi se zapojují a odpojují podle kapacit; letos se hodně lidí přidá právě po stávce. Fungujeme na komunikační platformě Discord, kde se domlouváme na strategiích, programech, hodnotách a podobně. Tam taky zpracováváme celostátní konsenzy.
Univerzity za klima nejsou spolek. Jiná hnutí – třeba Fridays for Future – mají formu spolku, ale v UZK to zatím pro dobré fungování není třeba, protože řízení spolku je administrativně náročné skrze různé volené orgány, které mají povinnost se například pravidelně scházet. Hnutí chce fungovat nehierarchicky, proto pro ně právní forma zatím není tématem. Je však pravda, že když je třeba podepsat smlouvy s univerzitami, musí je podepisovat jednotlivci*kyně. Občas univerzita povolí, aby podepisovalo více osob, ale někdy to za celý kolektiv musí být jeden člověk. To může být nepraktické.
Kromě stávek organizují Univerzity za klima i různé kampaňové akce. Na jaře 2023 to byla například akce Antifosilní jaro, v rámci níž studentstvo několik nocí přespávalo ve stanech před Ministerstvem průmyslu a obchodu. V rámci Antifosilního jara probíhaly také různé přednášky a happening, kde pražské studentstvo za dobrovolné příspěvky rozdávalo veganské jídlo a lidé mohli podepsat petici za udržitelnější jídelny.
Kampaň za udržitelné jídelny s požadavkem na zařazení alespoň jednoho rostlinného pokrmu do jídelníčku menz proběhla také v Brně. A ukazuje se, že kolektivní akce nesou své ovoce. V prosinci 2023 oznámila Masarykova univerzita změny v menu svých menz. Nově budou každý den v nabídce i vegetariánské a veganské obědy. Z rozmanitých akcí nelze nezmínit i pražský Strike Dance, taneční večírek s porotou, moderátorstvem a soutěžními páry. „Je to takový Star Dance, ale bez sexismu a blbých vtípků,“ komentuje akci Jana. Členstvo Univerzit za klima společně absolvuje také soustředění a strategicko-ideové víkendy, kde se řeší co s hnutím dál.
O univerzitních stávkách
Okupační stávky vysokých škol jsou základní modus operandi Univerzit za klima. Od roku 2019 navazují na tradici osvědčené formy občanské přímé akce – ostatně studentské stávky Česko pamatuje už z dvacátého století. Jakkoli jsou stávky v neoliberalizované kapitalistické společnosti dnešního světa vnímány kontroverzně, cílem hnutí je mimo jiné i legitimizovat a znovu zavést právě tyto podoby demokratického vyjednávání do standardního procesu fungování společnosti.
Stávky většinou probíhají v prostorách univerzity takovým způsobem, že nenarušují výuku ani její bezpečnost, trvají několik dní a v noci se na univerzitě přespává. Okupace je symbolická – Univerzity za klima se hlásí k nenásilným principům a cílem jejich akcí není ohrozit fungování samotných škol.
Loňská stávka měla jedinečnou atmosféru. Nejvíc vzpomínám na jednotlivé momenty kolektivní síly. Zrovna z brněnské stávky v roce 2022 bych zmínila konfrontaci s panem děkanem Balíkem z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Seděla jsem v horním patře budovy školy, kontrolovala jsem něco na počítači a najednou ke mně přišel děkan a správce.
Začali se mě ptát, kdo odemknul dveře do atria. Ačkoliv totiž děkan nechal dveře zamknout poté, co se dozvěděl, že stávka má probíhat v atriu, vyučující z environmentálních studií vstup odemkl, a studenti tak mohli otevřenými dveřmi projít dovnitř. Byla jsem nervózní, ale v tu chvíli za mnou přišlo asi deset lidí, všichni stáli kolem a nebyla jsem proti těm dvěma sama. Moje kámošstvo stálo za mnou, to mi dodalo jistotu a odvahu.
Univerzitní stávky jsou přes den nabité programem. Typicky jde o workshopy, přednášky, kreativní kroužky, síťování v rámci spřátelených kolektivů, ale i předávání praktických dovedností z oblastí ochrany klimatu, sociální spravedlnosti a mnoha dalšího. K večeru se do programu přidává karaoke, koncerty, promítání filmů – společná zábava.
Pátek stávky 2023 byl kouzelný. Spali jsme ve stanech na náměstí před kinem Scala. V noci nám byla velká zima, ráno jsme po probuzení šli dovnitř a měli jsme závěrečné plénum. To bylo krásné, plné milé atmosféry, skoro až dojemné. Všichni jsme si poděkovali za tu spoustu práce, co do stávky šla, a zrekapitulovali jsme, co jsme zažili. Nebylo z toho cítit vyčerpání, jak by se mohlo zdát – spíš naděje. Potom přišli lidi ze Tří ocásků (veganského sociálního družstva v Brně) a přinesli nám tu nejlepší cibulačku na světě. To byl hrozně hezký moment.
Mnoho lidí bez domova, co tam s námi byli celou dobu, nám pomohlo se stěhováním věcí. Když jsme stěhovali, lidi se nás sami ptali, co pro nás můžou ještě udělat, a hrozně moc nám děkovali. Úplně nejlepší bylo, když se nás pak ptali, co budeme dělat dál. Řekli jsme, že pokračujeme na Římské náměstí, kde bude naše „demoška“, a oni nám odpověděli, že původně chtěli jít na protivládní demonstraci, která byla v ten stejný den, ale nakonec se rozhodli jít s námi.
K letošní stávce v Brně
15. až 17. listopadu 2023 se v Brně tedy také stávkovalo – tentokrát ale ne na univerzitě, nýbrž v prostorách univerzitního kina Scala, které je předmětem velkého sporu v rámci lokální brněnské politiky.
Ve Scale jsme byli proto, že je univerzitní půdou . I když si její část pronajímá společnost Aerofilms, která tam provozuje kino, je to i prostor určený k výuce. Míváme tam různé semináře – třeba „Kulturní dějiny piva“, kam chodí na pět set lidí a jinam než do Scaly by se ani nevešli. Scala je akademická půda, o kterou se město nestará. Vedení města investuje velké prostředky do jiných věcí, než je oprava budovy, která je už dlouhá leta zásadní pro brněnské studentstvo a kulturu. Místo toho staví nesmyslnou multifunkční halu a investuje peníze do megalomanských projektů. To nám fakt vadí, chtěli jsme na to upozornit.
Naše komunikační linka a požadavky jsou o tom, že chceme přijetí klimatického zákona, fungující principy participativní demokracie (třeba ve formě občanských shromáždění, které můžou lépe rozhodovat o tom, co se děje na lokální úrovni). To si myslím, že souvisí s problémem kultury, na kterou se v Brně moc nemyslí, i když by o to lidi měli zájem. Scala nemá přinášet zisky, Scala není start-up, je to důležité místo pro lidi a kulturu, a proto si zaslouží ochranu. Měli jsme banner s heslem „Kultura a klima – one struggle, one fight“, který to, myslím, vystihuje.
Na letošní brněnské stávce šlo krom členstva Univerzit za klima, účastnictva akce z řad univerzit a zvědavých kolemjdoucích potkat i místní lidi bez domova, kteří se v okolí Scaly zdržují. Na Moravském náměstí a kolem Scaly se lidé z ulice srocují často, protože ve Scale mohli nalézt alespoň jakési útočiště před zimou, ze kterého nebyli okamžitě vyhozeni vedoucím podniku (jako tomu bývá jinde).
Spojit síly a sdílet prostor s lidmi bez domova nebylo v původním plánu stávky. Panovala však shoda na tom, že prostor bude k dispozici všem, kdo ho budou chtít využívat bezpečně. Po dohodě v rámci kolektivu i s lidmi z ulice se tak stalo, že ve Scale mohli zůstat, ohřát se a dostat teplé jídlo. Za předpokladů, že budou lidé příchozí z venku dodržovat základní pravidla bezpečnosti a stávkový kodex, jsou na stávce vítáni.
Měli jsme od města půjčené stany i s topením, byly dva. Ti lidé, co za námi přišli, nemají kde spát, protože brněnská sociální politika je úplně bezohledná vůči lidem, jako jsou oni. Nám přišlo hezké – a v souladu s hodnotami hnutí – dát těm lidem možnost spát ve stanech s námi. Stejně bychom celý jejich prostor nevyužili. Jeden stan byl pro nás, jeden pro ně. Chvílemi se dělo, že tam nějací lidé byli třeba trochu opilí nebo v kině usnuli, udělalo se jim zle, ale všechny ty věci jsme zvládli slušně a v pohodě vyřešit.
Chce to hodně úsilí ze strany organizátorstva, zajistit, abychom se tam všichni cítili bezpečně a komfortně. Ale stálo to za to. Za celou dobu stávky se nikomu nic nestalo, nic se neztratilo. Ti lidé nám naopak ochotně pomáhali, měli jsme s nimi zajímavé povídání. Bylo to pro všechny posilující. Hodně z nás někde dobrovolničí, já se v práci taky setkávám s lidmi bez domova, ale nikdy s nimi člověk neprožije celý den. To bylo super a naučné.
Co si o univerzitních stávkách myslí univerzity?
Přístup univerzit k aktivitám hnutí se hodně liší v závislosti na místě i na tom, kdo zrovna za univerzitu jedná. Pražskému kolektivu UZK nechce občas Univerzita Karlova povolit na půdě školy ani piknik. V takové chvíli se situace vyvíjí podle toho, kolik má hnutí síly a kapacit na vyjednávání a organizování věcí, které mohou jít za hranice legality nebo nejsou v souladu s tím, co chce vedení univerzity. Zajímavým příkladem je stávka v Brně v roce 2022. Masarykova univerzita nesouhlasila se stávkovým plánem, ale hnutí mělo dost kapacit na to ho přesto realizovat v původní podobě.
Reakce na oznámení stávky 2023 byly různé. Například Filozofická fakulta Univerzity Karlovy zveřejnila na svém webu stávkové prohlášení s tím, že podporuje jeho hodnoty, ale zároveň stávkujícímu studentstvu vyjmenovala, co vše musí během stávky udělat, aby univerzita neměla problém. Šlo o mnoho požadavků.
V Brně probíhalo vyjednávání s univerzitou s poměrně velkým předstihem a obě strany byly do značné míry ochotné dělat kompromisy. Studentstvo uvádí, že nikdy nebylo jejich záměrem uškodit univerzitnímu prostoru, chtějí mu spíš dát nové využití. Letošní vyjednávání v Brně se tedy od loňského lišilo v tom, že univerzita spolupracovala. Bylo sice potřeba podepisovat smlouvy a určit někoho, kdo stávku zaštiťuje, ale na znění smluv byla nakonec oboustranná shoda a univerzita hnutí v mnoha věcech vyhověla.
V zahraničí, kde univerzitní stávky také probíhají, to bývá jiné. Při stávkách hnutí, jako je End Fossil – Occupy!, s univerzitami o stávce nikdo nekomunikuje. Stávka Univerzit za klima v roce 2022 probíhala jako součást celoevropských stávek právě výše zmíněného End Fossil – Occupy! Stávkovalo se tedy na vysokých školách po celé Evropě. Jde o společný postup proti konci spalování fosilních paliv a proti nadnárodním společnostem. V Holandsku je hlavním zaměřením hnutí fosilní aglomerát Shell a jeho napojení na univerzity, české Univerzity za klima se věnovaly firmě EPH a Danielu Křetínskému. Ten je finančně napojený na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, kde sponzoruje oddělení energetického práva pod ústavem práva a technologií.
Univerzity za klima fungují nezávisle na univerzitách v tom smyslu, že jsme grassrootové hnutí a naše fungování se odvíjí od konsenzu členstva. Je tu nicméně snaha nacházet s univerzitami společnou řeč. Činnost UZK není nutně namířená proti univerzitám. V mnoha věcech nám každopádně vadí, co dělá naše univerzita, a jsme ochotní se proti tomu postavit.
Příkladem je stávka 2019, která měla jako jeden z hlavních požadavků odvolání rektora Zimy za to, že nedostatečně řešil klimatická opatření a měl spoustu osobních skandálů. Loni byl jeden z hlavních požadavků stávky to, aby MUNI přestala spolupracovat s EPH. Snažíme se vyjednávat, ale dost často nás štve, jak se univerzity chovají. I tak ale nejsme apriori proti nim, nestávkovali jsme na Fakultě sociálních studií „protože toho fakulta nedělá dost“.
Proč potřebujeme Univerzity za klima?
Proč potřebujeme nehierarchické grassrootové hnutí, ať už na úrovni středních škol, univerzit nebo pracovišť? Protože potřebujeme vyvážení politické reprezentace, která ne vždy reaguje na aktuální výzvy tak, jak by bylo potřeba, a myslím si, že hnutí které je budované zespoda a jsou v něm lidé, kteří nejsou zaplacení (nebo podplacení) a dělají to proto, že to skutečně považují za důležitou věc, dává lidem sílu.
Je fajn, když někdo na osobní úrovni dělá komunální politiku nebo sází stromy, ale v hnutích je síla soustředěná, sdílená – bez hnutí by se s námi nikdo nebavil! Když pár jednotlivkyň či jednotlivců pošle panu Síkelovi naštvaný dopis, tak pan Síkela maximálně něco hezkého odpoví, ale když mu ve větších počtech spíme ve stanech „před barákem“, už si nemůže dovolit nás ignorovat.
Vznik hnutí je příkladným projevem demokratického procesu ve společnosti, nehledě na to, jak nespravedlivě negativně jsou občanská hnutí někdy vnímaná v médiích a veřejné diskuzi. Když liberální demokracie říká, že chce poslouchat hlas lidu a mít rozhodovací procesy postavené na základě volby, měla by takovým procesům být přístupná. Český právní stát není hnutím přístupný, ať už na úrovni občanských shromáždění nebo participativních demokratických procesů.
Česká demokracie pokulhává v mnoha směrech. Jsou tu velké společenské nerovnosti (nejen) v materiální a finanční oblasti a stát to nijak neřeší. Lze se pak ptát: je tohle opravdu demokratický stát, který respektuje vůli a potřeby většiny lidí? Hnutí, jako jsou právě Univerzity za klima, předkládají jinou, novou formu demokratického fungování a ukazují, že jiný svět je možný.
Autorka článku: Olga Wawracz
