Na celém světě můžeme pozorovat prohlubující se nerovnosti a stále vyšší míru individualizace. Globální úroveň demokracie a důvěra v instituce klesají. Není proto divu, že lidé vytváří a znovuobjevují alternativy k zastupitelské demokracii. Ty si kladou za cíl opětovné zapojení občanů a občanek do rozhodovacích procesů a do občanské společnosti. Jednou z takových alternativ jsou občanské sněmy, které se ukazují jako funkční nástroj nejen pro tradiční demokracie v západní Evropě, ale i pro státy bývalého východního bloku. Současný volební systém upřednostňuje krátkodobá a často krátkozraká řešení. Globální klimatická krize, ale i krize zapříčiněná pandemií Covid-19 odhalují pro stále více občanek a občanů tyto nedostatky. Ale jak znovu zapojit společnost do demokratického rozhodování?
Městské občanské sněmy pracují se vztahem k městu a zájmem o jeho budoucnost. Celostátní sněmy jsou zase využívány u složitých a zpolitizovaných problematik, jako bylo například právo na potrat na prvním irském sněmu. Marcin Gerwin, polský odborník na občanské sněmy, věří, že cesta k občanským sněmům začíná stejně jako každý společensko-emancipační proces: „Základní bod je vnitřní přesvědčení, že lidé jsou ve své podstatě dobří a jsou schopni rozumných rozhodnutí.“ Jen jim musíme poskytnout čas a prostředky pro to, aby mohli činit taková rozhodnutí. A o tom přesně je občanský sněm.
Neviditelná práce koordinátorek a koordinátorů
Za každým občanským sněmem je mnoho skryté práce, kterou odvádí právě tým koordinátorek a koordinátorů. Důležitá je komunikace s místní samosprávou. Pokud budou rozhodnutí sněmu závazná, můžeme očekávat větší zapojení nejen občanek a občanů a místní správy, ale i expertek, expertů a zájmových skupin. Koordinační skupina se také stará o výběr členek a členů. Sněm by měl být svolán na téma, které se dotýká všech občanek a občanů, ze kterých vybíráme členstvo. Zároveň je potřeba pracovat s místní zkušeností a zájmem, tudíž do sněmu o budoucnosti města je dobré vybírat z obyvatelstva města, nikoliv z celého státu.
Složení sněmu by mělo odpovídat populaci v dané oblasti. Podle tématu a místních podmínek je zapotřebí najít vhodné kategorie, dle kterých budeme členstvo vybírat. Do prvního celostátního irského sněmu se například vybíralo podle věku, genderu, třídy a provincie. Je důležité, aby byly poměrově reprezentovány všechny námi dané kategorie, ale také aby měly i méně početné kategorie svou reprezentaci. Můžeme si vzít příklad z Evropského parlamentu, který je takzvaně „degresivně proporcionální“. V praxi to znamená, že osmkrát početnější Německo má „jenom“ téměř pětkrát více europoslankyň a europoslanců než Česká republika. Samotný výběr členstva občanského sněmu je složitý proces, a proto ho mají na starosti expertní týmy a instituty, které se v této problematice pohybují. Svolání a průběh sněmu je v režii koordinujících osob.
Není na škodu se inspirovat různými zkušenostmi ze zemí, kde už občanský sněm realizovali, ale konečný rámec, který použijeme, musí sedět konkrétnímu tématu i zvolené velikosti sněmu. Například dvouletý sněm Irské republiky, který se zabýval velmi složitými otázkami (například právo na interrupci, stárnutí populace či boj proti změně klimatu), měl předsedkyni volenou místním parlamentem (Oireachtas) se zkušenostmi z nejvyššího soudu. Předsedkyně se svým týmem se staraly o správný průběh sněmu, přípravu časového rámce a komunikaci navenek jak s médii, tak s parlamentem.
Organizace a koordinace sněmu obsahuje spoustu drobných částí, na které je důležité nezapomínat. Jednou z takových věcí je kampaň, která informuje občany a občanky o plánovaném sněmu, jeho tématu a průběhu (spolu s průběhem výběru členek a členů). Další věcí je finanční ohodnocení, které by mělo nejen pokrýt náklady spojené s docházkou členstva, ale i (lehce) motivovat. Pro průběh i výstupy sněmu je zároveň stěžejní, aby motivace pro účast na sněmu nebyla především peněžní.
Učení, deliberace a rozhodnutí!
Deliberace je proces založený na detailním promýšlení a vedení diskuzí na základě faktů a důkazů.
Samotný průběh sněmu můžeme rozdělit na tři části. První část je výhradně o seznamování se s problematikou. Členky a členové studují materiály ohledně tématu a zaznívají zde hlasy zainteresovaných osob ze stran městské správy, občanských organizací a dalších zájmových skupin. Každá zainteresovaná skupina by měla být vyslyšena. Zároveň jsou všechny dokumenty i prezentace dostupné veřejnosti, aby spoluobčanky a spoluobčané rozuměli případným rozhodnutím a byl zachován demokratický proces. V občanském sněmu nejde o náhodná rozhodnutí. Naopak, oproti dalším participačním nástrojům je zde kladen důraz na učení. Jde o rozhodnutí, která kombinují nadprůměrné znalosti s místní zkušeností a zájmem.
Při deliberační fázi se sněm rozdělí na menší skupiny. Za účelem co nejplodnější diskuze bývá zapojena facilitující osoba, která nejen zajišťuje otevřené prostředí pro diskuzi, ale pomáhá skupině formulovat myšlenky a tvořit společné vědomosti. Přesný průběh deliberační fáze je na koordinujících osobách, ale v základě jde o vytváření různých návrhů a vizí a několikanásobnou zpětnou vazbu. V procesu přípravy návrhů dostávají prostor pro vyjádření expertky a experti, stejně tak se návrhy prezentují před širokou veřejností a získané připomínky jsou dále zpracovávány.
Na konci tohoto procesu by mělo členstvo sněmu konsensuálně přijmout určitá rozhodnutí a reflektovat jejich kladné i záporné stránky.
Kritika a možná úskalí
Zsuszanna Chapell píše ve své disertační práci Deliberation Disputed: A Critique of Deliberative Democracy (2008) (Zpochybnění deliberace: Kritika deliberativní demokracie) o úskalích deliberačních procesů. Mluvený projev může znevýhodňovat některé skupiny obyvatelstva (například příchozí, introvertní osoby) a naopak zvýhodňovat občanky a občany s vyšším vzděláním. Může se také stát, že marginalizovaná skupina nebude dostatečně reprezentována a přes hlasy většiny nebude vyslyšena. Tyto obavy se zdají být na místě, avšak zkušené koordinátorky a facilitátoři jim mohou, pokud tato úskalí berou v potaz, předejít.
Příklady dobré praxe
Polsko
Proč nebylo naše město připraveno na povodně? Podobnou otázku si pokládalo mnoho polských měst a vesnic v roce 2016. V Gdaňsku se jí zabývali na prvním občanském sněmu v Polsku. Možná, že občanky a občané, kteří skutečně bydlí v dotčených obcích, znají lépe lokální specifika a záleží jim na dlouhodobých řešeních. S touto myšlenkou se starosta města zavázal k implementaci budoucích návrhů, pokud je odsouhlasí alespoň 80 % občanstva. Sněm trval čtyři víkendy a na konci představil několik možných řešení, podle kterých se vypracovaly nové územní plány obsahující navrhnutá mitigační opatření. Radnice vytvořila také dotační fond mitigačních opatření , který mohou využívat přímo občané a občanky.
Od té doby v Polsku proběhlo hned několik městských sněmů, například v Lublinu, Poznani a Lodži. Sněmy se soustředily například na změnu klimatu, dopravu a odklon od uhlí. V říjnu a listopadu 2022 se pod heslem „Jak čelit problémům energetické chudoby v Polsku“ uskutečnil první celostátní sněm, do kterého se zapojilo sto členek a členů. Sněmu předcházely schůzky občanstva a reprezentantek a reprezentantů firem i samospráv na stejné téma. Občanky a občané, kteří se nechtěli nebo nemohli zúčastnit těchto schůzek, pak mohli vyplnit online dotazník a ze všech těchto výstupů se připravily podkladové materiály pro celostátní sněm.
Maďarsko
V roce 2020 se v Budapešti konal první občanský sněm na území Maďarska. Místní občanská organizace DemNet iniciovala sněm na téma „Jak by měla Budapešť reagovat na klimatickou pohotovost?“. Spolupracovali s mezinárodní nadací Sortition, která měla na starost výběr členstva a má bohaté zkušenosti s tímto procesem nejen v Evropě. Nakonec se během dvou zářijových víkendů sešlo padesát občanek a občanů, kteří společně vypracovali osm doporučení pro městskou správu. Největší shodu (přes 90 %) našli lidé na dotacích pro energetické úspory budov, zvýšení podílu zelených ploch ve městě a rozvoji kvalitní veřejné dopravy ve městě a na jeho periferiích.
S členkou DemNetu, Evou Bördös, pořádalo NESEHNUTÍ debatu v listopadu 2021. Za uplynulé dva roky od prvního sněmu se v samotné Budapešti udály ještě dva – první s názvem „Budapešť v Evropě“, iniciovaný orgány Evropské unie pod záštitou Konference o budoucnosti Evropské unie. V září 2022 proběhl další občanský sněm Budapeště na téma znečištění ovzduší.
Česká republika
Výše zmíněná Konference o budoucnosti Evropské unie se konala i v České republice. Byly zde použity ale konvenční procesy zapojování veřejnosti, tedy diskuze s významnými osobnostmi a zástupkyněmi a zástupci občanské společnosti. Občanský sněm zatím není zahrnut do metodik českých občanských organizací. Stejně tak není součástí české verze Místní agendy 21, což je státní program pro udržitelný rozvoj obcí a regionů, založený na občanské participaci. V roce 2022 se v České republice konalo školení od polských expertů a expertek ohledně participativního procesu občanských sněmů. Téma se tak konečně dostává i do našeho prostředí a je možná jen otázkou času, kdy budou organizovány první místní sněmy.
Občanský sněm má spoustu kladných stránek a řeší řadu problémů díky odlišnému přístupu a participativnímu rozhodování, které klade důraz na učení. Z hlediska času a financí jde o náročnější proces, o to kvalitnější a všeobecně přijímaná jsou však vzešlá rozhodnutí.
