Nová škola, která posiluje komunitu a snižuje emise : Moudrá města

Do obcí v blízkém okolí Prahy se stěhuje čím dál více lidí, často mladých rodin. Jejich životy se ale stejně odehrávají v hlavním městě, kam jezdí za prací i za společenským vyžitím. Tyto obce navíc nemají dostatečné kapacity základních škol, takže do Prahy odjíždí každé ráno i mnoho dětí. O postavení nové základní školy v obci Psáry usiloval její starosta deset let. A výsledek? Ve čtyři a půl tisícové obci nyní stojí škola, která slouží nejen dětem, ale i dospělým, seniorům a seniorkám a obecním aktivitám. Slovy starosty je to „komunitně-tvorná“ budova. Škola na sebe upoutala pozornost díky architektonickým oceněním, je to první základní škola organizovaná v pasivním standardu a proces jejího plánování pomohl vyšlapat cestu několika dalším podobným školám ve Středočeském kraji.

Obec Psáry, jejíž součástí je vesnice Dolní Jirčany, se rychle rozrůstá. Z třinácti set lidí v devadesátých letech se počet obyvatelek a obyvatel dosud zvýšil na 4 200 a dál narůstá. Nově přistěhovaní tak již dalece převyšují počty starousedlic a starousedlíků. Do Prahy je to po silnici zhruba půl hodiny. Nejen Psáry, ale i blízká Jesenice nebo Jílové u Prahy jsou typickými představitelkami suburbanizace. Bydlení mimo město a s tím spojené každodenní dojíždění do něj autem, znamená zátěž pro životní prostředí. Promyšlený plán školní budovy, která má zajistit i co nejvíce dalších služeb, za kterými by Psárští jinak jezdili do Prahy, však může zatížení životního prostředí snížit. Pasivní standard, v němž je budova postavena, v dlouhodobém horizontu také přispěje ke snižování emisí. A především se právě tato budova stala novým centrem komunitního života, kterou suburbanizovaná obec postrádala.

Za účelem prohlídky školy si na nás udělal čas Milan Vácha, neuvolněný starosta Psár a také radní pro oblast vzdělávání a sportu Středočeského kraje. Čišelo z něj nadšení a hrdost. Aby ne. Kvůli složitému byrokratickému procesu od změny územního plánu, výkupu pozemků, architektonické soutěže, stavebního povolení a získávání a vyúčtování dotace mu podle jeho slov „zešedly vlasy“, po deseti letech však škola konečně přivítala první žáky a žákyně. A protože je pro Váchu a místní zastupitelstvo kvalitní vzdělávání maximální prioritou, směřují svou energii nyní do podpory dalších obcí, které potřebují svou základní školu, aby jim pomohli projít náročným procesem.

Škola, ve které se každý sen může splnit

Budova školy se skládá ze tří částí: pro první stupeň, pro druhý a společné prostory. Vedle značného množství oken jsou zde i světlíky, což vytváří světlý provzdušněný prostor. Škola používá takzvané klastry: jedná se o dvě nebo tři třídy, které spojuje prostorná společná chodba určená i k části výuky. Žactvo tak tráví většinu času ve svém klastru, díky čemuž se s prostorem lépe identifikuje. „Prospívá to i tvorbě kolektivu, protože každý klastr slouží přibližně pětasedmdesáti dětem. Zachovává se tu tedy poměrně rodinná atmosféra, ale kolektiv už je zároveň dost velký na to, aby mohly vznikat pestré a zajímavé sociální vazby. U prvních tříd jsou navíc zařízeny hrací místnosti podobné těm v mateřských školách, aby dětem zajistily možnost individuálního přístupu výuky a plynulý přechod z mateřinky na základní školu,” poukazuje na moderní pojetí prostoru Vácha.

Procházíme školou a vidíme, že ve většině tříd jsou lavice postavené do takzvaných hnízd, tedy tak, aby se mohly žákyně a žáci věnovat práci ve skupinkách spíše než frontální přednášce. Kromě toho je ve škole i řada specializovaných místností – od učebny výtvarné výchovy s kruhem a pecí na keramiku či šicími stroji přes velkou a malou tělocvičnu se zabudovaným sound-systémem a lezeckými stěnami po místnost pro chov plazů, technologickou učebnu s 3D tiskárnami a nahrávací studio. Před školou nacházíme členité venkovní prostory vytvářející příležitosti k hraní a sportu. Obec navíc přikoupila pozemek, na kterém chce založit školní farmu.

Záměr obce je, aby se budova využívala pro širokou škálu potřeb a maximalizoval se tak její užitek. „Jde nám o celodenní neformální vzdělávání,“ říká starosta a vyjmenovává: „Tělocvičny a taneční sál jsou pronajímány pro různé kurzy pro dospělé, velký ohlas mají workshopy vaření a výtvarné kroužky. Některé kroužky pro děti organizuje obec, zaměstnává lidi, kteří tyto aktivity koordinují. Zároveň ale prostory pronajímáme, třeba na florbal.“ Za zatahovací stěnou velké tělocvičny je ohromný společný prostor: jídelna, která se však může jednoduše proměnit v plesový taneční sál, nebo dokonce – po srolování posuvné stěny – v hlediště směřující k jevišti, které se dá připravit v tělocvičně. Prostor je zkrátka vymyšlený tak, aby se dal přizpůsobit v podstatě jakékoliv komunitní nebo kulturní aktivitě, kterou by obec a její obyvatelstvo mohly pořádat.

Do horního patra budovy se přestěhovala obecní knihovna, která je nyní spojena s knihovnou školní, má však samostatný vstup pro veřejnost. Také ona je navržena tak, že se její vnitřní prostory dají proměňovat. Sloužila už například jako zasedací místnost pro návštěvu z Ministerstva školství. Vedle družiny pro první stupeň je ve škole i klub pro stupeň druhý. Ten je propojen se školní „lobby“ plnou gaučíků, stolních fotbálků a šaten, odkud mají děti výhled do jídelny a ven. Všechny prostory v budově jsou otevřené, vzdušné a multifunkční neboli adaptabilní, aby mohla budova postupně začít zastávat i další funkce, po nichž by v budoucnu mohla být poptávka. Mimochodem, rozsáhlé zázemí školní budovy se skvěle osvědčilo během první vlny pandemie koronaviru. „V podstatě ještě než se o šití roušek začalo mluvit ve zprávách, naše učitelky už tu šily roušky pro sebe a děti a ostatní šicí stroje se převezly do seniorského centra, kde se u nich střídaly seniorky a šily roušky pro nemocnici Podolí,“ vzpomíná starosta. Jídelna zase ve velkém připravovala jídla zejména pro místní seniory a seniorky.

Hlavním přínosem této školy je tedy její „komunitně-tvorná“ funkce. Je to také jeden z faktorů, proč se do obce přistěhovali další lidé. Ti teď mohou více času trávit přímo v Psárech, děti nemusí jezdit do školy do Prahy a i dospělým díky ní vzrostla nabídka volnočasových aktivit. Soustředěním více služeb, které obec poskytovala, do jedné budovy, může navíc samospráva snížit náklady na svůj provoz.

Podobně můžeme argumentovat i ohledně pasivního standardu budovy. Podle starosty Váchy sice neušetří v krátkodobém horizontu na energiích, protože podobné množství peněz stojí budovu provozovat a zajišťovat její údržbu. V dlouhodobé perspektivě má ale budova v pasivním standardu pozitivní vliv na životní prostředí, a to nejen z pohledu emisí nevypuštěných díky ušetřené energii, ale i z hlediska hospodaření s vodou. Ze střech a povrchů totiž škola sbírá dešťovou vodu a tu používá na splachování – což se při počtu zatím více než čtyř set dětí a desítek dospělých vyplatí.

Od potřeby k jejímu naplnění

Od roku 2009 řešila obec Psáry problém chybějících prostor pro základní školu. Jednotlivé malé třídy prvního stupně byly vměstnány do různých budov po celé vesnici a tato situace byla pro místní, děti i vyučující neúnosná. Bylo jasné, že je potřeba postavit školu, ve které bude dost prostoru pro všechny třídy pohromadě. Místní zároveň poptávali prostory vhodné k volnočasovým aktivitám, které dosud v obci chyběly. Starosta Vácha proto odstartoval diskuze o tom, kde by se nová škola měla nacházet. Díky několika veřejným diskuzím se Psárští dohodli, že by se škola měla nacházet na okraji vesnice směrem na Prahu – to místo se zdálo jako jediné dostatečně velké pro výstavbu celé nové školy. Vyžadovalo to však změnu územního plánu a vykoupení části pozemků od soukromníků. Tento proces trval první tři roky. Podobně jako jiné středočeské obce měly totiž Psáry zastaralý územní plán z konce 90. let. Ten počítal s mnohem větším množstvím rodinných domů, ale nepočítal s nezbytnou infrastrukturou, jako jsou školy a školky. Aktuální územní plán již bere v potaz potřeby lidí, kteří v ní žijí. Realisticky odhaduje nárůst dětí školou povinných, takže jsou v jeho současné verzi zaneseny další sousedící pozemky, které obec vykoupila a které by mohly v následujících dvaceti letech sloužit jako rozšíření možností výuky (například pro venkovní sportovní aktivity nebo případnou dostavbu dalších prostor).

V roce 2013 pak obec Psáry vyhlásila architektonickou soutěž. Hlavními kritérii bylo, aby se do školy vešlo osmnáct tříd (dvě pro každý ročník základního vzdělání) a měla tělocvičnu a další prostory pro využití veřejností; aby budova nenarušila venkovský ráz krajiny, především dominantu kostela sv. Václava; a aby byla energeticky nenáročná. Do prvního kola soutěže se přihlásilo 59 projektů. Na architektonickou soutěž Vácha nedá dopustit. Říká, že „ačkoli se může zpočátku zdát, že je to obrovská investice, z pohledu toho, jak dobře může výsledná budova fungovat a být environmentálně anebo ekonomicky šetrná, se vyhlášení architektonické soutěže vyplatí. Navíc je porota složena hlavně ze členů a členek architektonické komory, kteří mohou svými odbornými argumenty snáze přesvědčit politiky a političky, kteří mají v dané věci rozhodující slovo, aby vybrali ten architektonicky nejvhodnější návrh.“

Vybrání finálního návrhu ale zdaleka nestačilo na zahájení stavby. Nejprve si obec musela počkat na postavení kruhového objezdu, který byl nezbytnou podmínkou pro vydání stavebního povolení na novou školu. Na pozemek se musely zavést sítě: přeložit vysoké napětí a přívod plynu. Slovy starosty: „Všechny komplikace, které se mohly objevit, se taky objevily.“ Nehledě na to, že škola měla původně stát 250 milionů, které obec zatím neměla a na které zatím nebyl vyhlášen ani žádný dotační titul. Zastupitelstvo bylo však podle starosty osvícené a stavbu školy podporovalo, ačkoli bylo možné, že si zásluhy za její dokončení přisvojí až následující vedení obce.

Vácha se nejprve snažil na stavbu školy získat dotaci na mnoha místech: „Na rozpočtovém výboru Poslanecké Sněmovny mi sdělili, že tolik peněz do jedné malé obce dát nelze, s odůvodněním, že je to nesystémové.“ Ve spolupráci s Ministerstvem školství a Svazem měst a obcí se podařilo připravit první dotační titul na výstavbu velkých škol v zázemí Prahy, dnes známý pod názvem „Prstenec I.“ a ve spolupráci s tehdejším ministrem financí Babišem a ministryní školství Valachovou se ho povedlo spustit. Ministerstva v něm přislíbila 1,6 miliard na stavby škol v deseti obcích u Prahy a v jejích okrajových částech v období 2016-2023 a navíc spolupráci se Státním fondem životního prostředí. Psáry tedy mohly konečně získat hlavní finanční podporu pro stavbu školy a navíc příležitost dostat dotaci pro veřejné budovy postavené v pasivním standardu. Ačkoli v původním záměru projektu byla škola nízkoenergetická, díky novému dotačnímu programu se vedení obce rozhodlo do projektu ještě zasáhnout a požádalo o jeho převedení do ekologičtějšího pasivního standardu.

Celkové náklady na stavbu školy	420 000 000 Kč
Ministerstvo školství	238 000 000 Kč
Státní fond životního prostředí	téměř 50 000 000 Kč
Středočeský kraj	téměř 12 000 000 Kč
IROP a MAS Dolnobřežansko	téměř 6 000 000 Kč
Obec Psáry	80 000 000 Kč
Investiční úvěr	34 000 000 Kč

Po všech byrokratických peripetiích byla škola konečně postavena a slavnostně otevřena v září 2019. Bohužel záhy po prvním pololetí byl její provoz přerušen pandemií koronaviru. I za krátké a nestandardní období jejího fungování se však podle starosty projevilo, jak vhodný prostor kultivuje děti a jaký pozitivní vliv to má i na místní komunitu. Její přínosy ale zasahují daleko do budoucna a daly by se shrnout následovně:

Uvnitř obce: Škola přispívá ke komunitnímu životu v obci, utužuje vztahy mezi dětmi, které předtím chodily do tříd po celé vesnici, i mezi dospělými, kteří mají příležitost se spolu potkávat při různých kroužcích. Její vnitřní uspořádání je v souladu s moderními trendy ve vzdělávání. Děti se v ní učí být za sebe zodpovědné a maximálně se do výuky zapojovat.
Navenek: V současnosti se pracuje na stavbě základní školy v Jesenici a v Ondřejově u Prahy, další školy budou v následujících letech přibývat. Všechny budou po vzoru Psár postaveny v pasivním standardu, takže budou mít minimální negativní dopady na životní prostředí. Díky odhodlanosti starosty Psár vznikl celý dotační program pro Středočeský kraj a samospráva nyní poskytuje ostatním obcím cenné rady a konzultace s přípravami jejich projektů, aby uplatnila zkušenosti, které ve složitém byrokratickém procesu získala.
Ekonomické: Pasivní budova zajišťuje masivní úspory energie vydané na její vytápění. Je tedy výhodné budovu maximálně využívat po celý den, o víkendech a prázdninách. Obecní knihovna se přestěhovala do nové školy a z pronájmu částí školy obec také získává peníze. Používáním dešťové vody na splachování se ušetří velká část nákladů na pitnou vodu, které školy běžně platí.
Environmentální: Budovy v pasivním standardu jsou prospěšné jak pro vnitřní, tak pro vnější prostředí. Škola například monitoruje množství CO₂ uvnitř tříd a automaticky spouští větrání, když je ve třídě vydýcháno. Na vnější prostředí působí zejména značným snížením energie, kterou budova spotřebuje na vytápění. Je chytře automatizována, takže například nevětrá nebo nesvítí tam, kde to není potřeba. V noci intenzivně větrá, aby byla během horkých měsíců zevnitř vychlazená a i během tropických dní v ní bylo příjemně.

Pasivní budovy: nejen mitigace, ale i budoucnost regionálních center

V Česku je odhadem kolem pěti set šedesáti pasivních budov, většinou se ale jedná o rodinné domy. Pouze několik z nich jsou veřejné budovy a vzdělávací zařízení. Ty mají přitom ohromný potenciál šetřit energii a přispět tak k cíli uhlíkové neutrality, které by měla celá EU dosáhnout nejpozději v roce 2050. Tento případ jasně ukazuje, že pasivní stavba sama o sobě je skvělý prostředek, jak snížit množství emisí vypuštěných kvůli vytápění, a že s sebou může zároveň přinést i mnoho dalších společenských výhod. Díky participativnímu procesu při výběru lokality a transparentnímu řešení pomocí architektonické soutěže obec utužila komunitu, získala architektonická ocenění a přilákala nové obyvatele a obyvatelky. Ti navíc díky rozrůstání společenských aktivit v obci mohou žít v menší závislosti na dojíždění do Prahy, čímž šetří nejen svůj čas a peníze, ale opět také ovzduší a klima.