Městský park, který pomáhá bojovat s přívalovými dešti

„Projektovou přípravu je potřeba si odpracovat, s projektanty diskutovat, společně hledat smysluplné řešení.“ Jana Drápalová, starostka Nového Lískovce

Když v Novém Lískovci v Brně začala debata o tom, co s nezastavěným zeleným územím uprostřed městské části, veřejnost měla jasno: dejme před zástavbou přednost zeleni. Změna směru, která vyžadovala také změnu územního plánu, nakonec vedla k vytvoření unikátního parku Pod Plachtami, který jako jeden z prvních v České republice slouží k zadržování dešťové vody z okolních střech. Je ale pozoruhodný i z dalších důvodů. Třeba proto, že jeho koncepce zeleně navazuje na původní charakter tohoto jižního svahu a zachovává zde původní dřeviny.

Městská část, která ví, co chce

Nový Lískovec je městská část Brna s 11,5 tisíci obyvateli, z nichž většina bydlí na místním panelovém sídlišti. To se rozkládá na ploše 67 hektarů a tvoří ho celkem pětašedesát panelových domů, což vytváří velkou hustotu osídlení. Ve čtvrti schází přirozené centrum, jako je například náměstí. Ačkoli městskou čtvrť obklopuje zeleň, z některých částí sídliště je k ní obtížnější přístup. Čtvrť také bojuje s nadměrnou individuální automobilovou dopravou, kterou může ještě posílit další výstavba v lokalitě. Hustota výstavby je také jedním z důvodů, proč se čtvrť potýká s nedostatečnou kapacitou kanalizace v období přívalových dešťů.

Když se radnice pod vedením starostky Jany Drápalové pustila do diskusí s veřejností o tom, co se zarostlým územím uprostřed panelového sídliště, závěry byly i kvůli těmto skutečnostem jednoznačné. Lidé chtěli upustit od původních plánů na zastavění oblasti a raději místo o rozloze 32 tisíc metrů čtverečních proměnit v rekreační oblast pro místní obyvatele a obyvatelky. Vznikl tak park s retenčním jezírkem napájeným ze střech tří okolních domů. V posledních letech, kdy jsou i města v Česku vystavována stále silnějším dopadům klimatické změny, přispívá park s jezírkem k udržování mikroklimatu a zabraňuje přetížení kanalizace přívalovými dešti. Sběr dešťové vody se navíc ukázal jako možné řešení pro závlahu nových výsadeb.

Zelené srdce Nového Lískovce

Park Pod Plachtami se skládá z pobytové části s herními prvky a z části přírodní s jezírkem a květnatými loukami. Název odkazuje na historické označení – na místě původně byly pastviny, políčka a louky, na kterých se sušilo seno a stahovalo se na plachtách ze svahu dolů. Jak tato historická zajímavost napovídá, místo se nachází na jižních svazích a tak bylo jednou z výzev pro projektantský tým vymyslet takovou koncepci parku, aby odolal suchu.  Kromě toho realizaci komplikovalo, že skrze území vede těleso kolektoru a další inženýrské sítě.

V případech, kdy to bylo vhodné, se v parku ponechaly původní dřeviny: pokud možno místní druhy a ty, které odpovídají klimatickému prostředí a zvládnou horký jižní svah s relativně hlubokou spodní vodou. V parku tak můžete potkat například akáty, topoly bílé nebo ořešáky, které rozhodně nepatří mezi běžně vysazované druhy. Své místo si tu vybojovala i višeň turecká, známá také jako třešeň mahalebka, která nejen že dokáže vytáhnout svými kořeny vodu z velkých hloubek, ale má ohromnou schopnost transpirací ochlazovat vzduch. Vedle nich v parku najdete suchovzdorné druhy jehličnanů, například borovicí černou se smrkem omorikou. Po obvodu parku se pak nachází velké skupiny keřů, jako je například rakytník nebo hlohyně, jejichž společným rysem jsou barevné bobule sloužící jako potrava pro ptactvo.

Dalším principem bylo nevysadit vše naráz, ale dlouhodobě podpořit přirozenou obnovu vegetace a postupnou generační výměnu stromů. Tato strategie sice vyžaduje starat se o park průběžně, zároveň ale ulehčí péči o stromy v jejich prvních letech, kdy potřebují zavlažovat, než si vybudují dostatečnou kořenovou strukturu. Vede to rovněž k tomu, že stromy v parku stárnou postupně a nezačnou po desetiletích hynout všechny naráz. Taková situace by znamenala nákladný a pracný zásah a zásadně by poškodila ráz i fungování parku jako celku.

I tak se musí nově vysazené stromy pravidelně zavlažovat. Zatímco v minulosti bylo tuto péči nutné zajišťovat zhruba dva roky, v posledních letech se ukazuje, že z důvodu většího sucha je to až pět let. Městská část se rozhodla pořídit multikáru, jejíž pomocí je schopna rozvážet na závlahu po parku dešťovou vodu sbíranou ze střechy nedalekého komunitního centra a tím šetřit část nákladů spojenou s péčí o stromy.  

V parku mají své místo také květnaté louky, které se kosí jen jednou nebo dvakrát ročně. Díky tomu okrašlují své okolí barevnými květy a zároveň poskytují rozmanité druhy stanovišť, čímž posilují biodiverzitu. Jejich velkou výhodou je, že méně vysychají a nevyžadují zavlažování. Péče o ně má ale svá specifika, jako je například kosení přizpůsobené tomu, které druhy chceme v louce nechat vysemenit, a které ne. Zda se péče daří, nebo ne, se však projeví až po několika letech, navíc s ní mají firmy zajišťující péči o zeleň zatím méně zkušeností. Krátce jsou v parku střiženy pouze trávníky kolem dětských hřišť (kde byly ale chemické postřiky nahrazeny ručním pletím) a centrální části, které slouží k pořádání komunitních akcí a nahrazují chybějící náměstí. 

Pomyslným středem celého parku je vodní nádrž napájená dešťovou vodou z okolních střech. Voda se přivádí podzemním potrubím přecházejícím v posledním úseku v otevřené koryto. Jezírko tvoří kompoziční těžiště celého parku, ke kterému směřují pohledy z křižovatek a vstupů do parku. Přes jeho hladinu vede dřevěná lávka, která nahradila původní pěší trasu. Svým objemem 630 metrů krychlových, který může během přívalových srážek dosáhnout až 890 metrů krychlových, nahrazuje jezírko retenční nádrž. Nedostatečná kapacita kanalizace je totiž jedním z problémů, které městská část dlouhodobě řešila. Srážková voda je z domů místo do kanalizace odváděna do jezírka, odkud se do kanalizace uvolňuje postupně. Jezírko funguje na principu přírodního biotopu bez umělé filtrace, který je čištěný kořeny rostlin, poskytuje domov živočichům a zlepšuje mikroklima. Realizace byla jedním z prvních pilotních projektů testujících opětovné využití srážkové vody v České republice. Díky několika oceněním, které park získal, se povědomí o tomto řešení šíří dál a potvrzuje se, že existují jiné možnosti, jak zacházet s vodou ve městě, než ji co nejrychleji odvést kanalizací pryč.

Vyčíslitelné přínosy

V roce 2018 se Institut pro ekologickou a ekonomickou politiku Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem pustil do studie, která si dala za cíl zhodnotit ekologické a ekonomické benefity, které park přináší. Podle jejích výsledků přispívá park z klimatického hlediska zejména k regulaci teploty a mikroklimatu a k lepší kvalitě ovzduší. Pomáhá také produkovat biomasu a ukládat uhlík. V omezené míře zlepšuje kvalitu vody, má protierozní a protihlukovou funkci a zvyšuje biodiverzitu. V neposlední řadě zvyšuje estetickou hodnotu místa, poskytuje řadu rekreačních funkcí a má pozitivní vliv na zdraví obyvatel. Všechny tyto přínosy, nazývané také ekosystémové služby, by se za pětadvacet let daly přepočítat na 557 milionů korun, a to po odečtení nákladů na údržbu parku. Investice do obnovy parku se podle studie vrátila celé společnosti do tří let od jeho vzniku. A to přes to, že do hodnocení byla zahrnuta pouze parková zeleň bez přihlédnutí k realizaci jezírka, které by řadu těchto efektů ještě posílilo. Studie také srovnávala přínosy parku s předchozím stavem plochy se zanedbanou zelení, a nebrala do úvahy možnost, že by byla plocha zastavěna. To by výše vyjmenované přínosy prakticky zničilo.

Jak založit unikátní park

Málokdo si dnes asi vybaví, jak vypadala plocha, kde se dnes rozkládá krásný park, na konci devadesátých let. Bývalá zahrádkářská kolonie byla zdevastovaná po výstavbě, na části lokality dokonce vznikla velká černá skládka. Podle územního plánu zde měly být postaveny další panelové domy a škola pro děti z rodin, které se v nich usadí. O tom, že by to mohlo dopadnout i jinak, začala radnice spolu s občany uvažovat v roce 2000. Tehdy proběhlo dvoudenní plánovací setkání s názvem „Jak proměnit sídliště v domov“, jehož se zúčastnilo osmdesát obyvatel a obyvatelek Nového Lískovce a děti z místní základní školy. „Lidé si nepřáli další výstavbu, protože v našem hustě zastavěném sídlišti postrádali zeleň a bezpečné sportovní a rekreační zázemí pro děti. A tak jsme se do toho pustili: vznikla urbanistická studie, podle které postupujeme dodnes. Čtyři roky trvalo, než se podařilo změnit územní plán,“ komentuje začátek celého procesu starostka Jana Drápalová. Na změnu územního plánu pak navázalo vyřešení majetkových poměrů na ploše budoucího parku, konkrétně odkup nebo směna několika mála pozemků, které nebyly v obecním vlastnictví. To, že jich bylo pouze několik, celý proces velmi usnadnilo.

Již v prvním návrhu projektu se objevila myšlenka jezírka, které by leželo v terénní sníženině, jež byla po deštích podmáčená a existoval tu malý mokřad. V dalších krocích se rozhodli hledat způsoby, jak jezírko napájet. Nakonec v týmu přišli na myšlenku opětovného využití dešťové vody ze střech okolních domů. Projektová dokumentace tak měla tři části, jejímiž autory byli Petr Förchtgott (zeleň), Jan Zezůlka (stavební část) a Vojtěch Joura (voda), a byla kompletní v roce 2005. Samotná realizace pak probíhala v postupných krocích, díky čemuž bylo možné dílčí části parku využívat před jeho kompletním dokončením. Nejprve byl modelován terén, v roce 2005 byla vybudována páteřní síť mlatových cest, o rok později asfaltový okruh. V roce 2007 pak vzniklo hřiště s majákem a veřejné osvětlení. Poslední etapa – park s jezírkem – získala stavební povolení v roce 2007, aby v roce 2011 proběhla samotná realizace a kolaudace v roce 2012. Nejsložitější částí plánování byl návrh hospodaření s vodou, který byl ve své době velmi inovativní. Dotčené orgány s ním neměly zkušenosti a jejich požadavky na podobu projektu pak některé části zbytečně prodražily.

Nejdůležitější strategickou oporou při realizaci byl pro městskou část projekt regenerace panelového sídliště reagující na dotační titul Ministerstva pro místní rozvoj, který vyžadoval zpracování koncepčního dokumentu. Ten realizaci rozdělil do pěti etap. Na tento dokument pak radnice v roce 2010 navázala koncepcí veřejných prostranství řešící další zelené plochy, zejména mezi panelovými domy. 

zeleň	2 100 000 Kč
vodní nádrž	2 100 000 Kč
kanál	2 600 000 Kč
lávka	1 400 000 Kč
ostatní (altán, schody, cesty…)	2 100 000 Kč
celkem za realizaci	10 274 915 Kč (vč. DPH ve výši 21 %)
Náklady obětované příležitosti, tj. hodnota pozemků – stavební parcely	87 000 000 Kč
Provozní náklady	10 Kč/m2 /rok = okolo 300 000 Kč ročně

Tabulka 2: Náklady na jednotlivé části projektu. Na financování se podílelo statutární město Brno, městská část Brno – Nový Lískovec a Státní fond životního prostředí. Zdroj: městská část; Macháč a kol. (2018): Ekonomické hodnocení přírodě blízkých adaptačních opatření ve městech

„Zásadní je dobrá projektová příprava a to, že na ní spolupracujeme s konzultanty, kteří s tím mají zkušenosti a řeknou, co bude a nebude fungovat,“ odpovídá Jana Drápalová na dotaz, co podle ní dovedlo Nový Lískovec k úspěšné realizaci. „Projektovou přípravu je potřeba si odpracovat, s projektanty diskutovat, společně hledat smysluplné řešení,“ dodává. Nejde ale jen o pečlivou práci projektanta či projektantky. Obec si musí být schopna říct, co od projektu očekává, vysvětlovat zhotovitelskému týmu, k čemu bude místo sloužit, kdo tam bude chodit. Při přípravě parku Pod Plachtami si například radnice stála za tím, že v centru parku musí být volné prostranství, které do jisté míry nahradí chybějící náměstí.

Z hlediska následné péče je třeba pravidelná údržba, do níž patří například sekání trávy, sbírání odpadků, vyhrabávání listí z mělkých částí jezírka nebo jeho odbahňování, které se provádí jednou za několik let. Kromě toho je potřeba počítat také s opravami nebo výměnou některých prvků v parku. S většími investicemi do obnovy hracích prvků, cestiček nebo zeleně se počítá každých patnáct let. 

V současnosti je městská část spokojena s tím, že se jim daří dlouhodobě spolupracovat s firmou zajišťující údržbu zeleně v celé čtvrti, což jim šetří náklady. A to i přes to, že je někdy složité vysvětlovat principy, na kterých musí péče o tento typ parku stát – například nutnost hlídat přesný čas sečení, které zaručí, že se v trávnících nevysemení bodláky. Protože podobné principy údržby, jako jsou v parku, zavádí čtvrť postupně i na dalších plochách zeleně, je možné využít kapacity ušetřené například méně častým sekáním trávníků na zavlažování nových stromů.

Městská část by ráda pořídila kvalifikovaný odhad, jaký efekt na zadržování dešťové vody mají dosud všechna realizovaná opatření. Doufá, že by to přesvědčilo město Brno, aby definitivně upustilo od plánované stavby retenční nádrže. Zmapování přispěje také k tomu, aby se více uvažovalo o možnostech drobných řešení znovu využívajících srážkovou vodu i pro jiná brněnská sídliště. Již nyní jde ale vidět, že jejich dobrý příklad vedl ke změně perspektivy tímto směrem. Přispěla k tomu i řada ocenění, která park získal.

Nezapomínat na lidi

Myšlenka parku vznikla na akčním plánování s veřejností a městská část na to navázala v dalších fázích. V roce 2002 proběhla anketa, v níž se občané a občanky mohli vyjádřit k projektu regenerace. Následovala série veřejných projednání konceptu projektu regenerace, studie sportovně rekreačního areálu a projektu parku. V letech 2003 a 2006 se pak městská část rozhodla místní lidi zapojit přímo do realizace a uspořádala dvě komunitní brigády s názvem „Vysaď si svůj strom“. Na akci přišlo na padesát místních rodin a většina ze stromů, které byly na akcích vysazeny, v parku prosperuje dodnes. Před zahájením stavby pak radnice rozeslala jako přílohu zpravodaje městské části i plakát, který zobrazoval a komentoval novou podobu parku. 

I přes to se těsně před poslední fází realizace, tedy před stavbou jezírka, ozvala část lískovecké veřejnosti s obavami, že poslední etapa zničí to, co už v parku funguje a co si stačila oblíbit. Někteří měli strach také o kvalitu vody, vyšší výskyt komárů a bezpečnost dětí. Protože petice přišla doslova za minutu dvanáct, neměla už radnice prostor se obavami zabývat. Zbývalo jedině doufat, že po dokončení stavebních prací se vášně kolem jezírka uklidní. Čas ukazuje, že obavy nebyly nutné. V prvních letech provozu jezírka si radnice nechala pravidelně provádět rozbory vody, které prokázaly její čistotu, komáří larvy se staly potravou pro ryby žijící v jezírku a místo je oblíbeným prostorem, kam chodí děti z místní školky na vycházky. Park využívají místní školy a školky také jako pomůcku ve výuce. Na tomto příkladu vysvětlují dětem problematiku hospodaření s vodou ve městě. Podle Jany Drápalové si je ale ekologických aspektů parku a jezírka i nadále vědoma jen menší část veřejnosti. Většina však oceňuje, že se jim tu dobře bydlí a mohou děti pustit ven samotné.

Malé i větší kroky k udržitelnosti

Park Pod Plachtami není jediným projektem, kterým se Nový Lískovec snaží být udržitelnou čtvrtí příjemnou pro život. Vedle parku obnovuje městská část také další plochy zeleně, do čehož se snaží zapojovat i veřejnost. Příkladem může být obnova historického lesoparku na Kamenném vrchu. Původně prvorepublikový funkcionalistický park architekta Čeňka Rullera byl zázemím plicního sanatoria, které již padesát let chátralo. Město v roce 2008 uspořádalo setkání s pamětníky a hledání materiálů souvisejících s původní podobou parku v archivech, o rok později pak veřejnost přizvalo k prvním brigádám v parku. V roce 2010 se Lískovec zapojil do mezinárodního projektu Urb-space financovaného Státním fondem životního prostředí (SFŽP), v rámci kterého vytvořil plán obnovy zeleně. Mezi lety 2011 a 2012 pak došlo k rekonstrukci funkcionalistických staveb v parku a dalších prvků, jako je lávka přes rokli. Celý projekt byl vedle SFŽP financován ze zdrojů Evropské unie a z rozpočtu statutárního města Brna a městské části. 

Aktuálně má čtvrť také v plánu zpracovat si novou vizi pro další plochy zeleně, v nichž ještě nebyl dokončen rozvoj. Kromě toho dělá i jiná drobná opatření související se zelení, která mají mitigační nebo adaptační vliv. V místech, kde nejsou možné výsadby stromů, se jim velmi osvědčily zelené fasády tvořené popínavými rostlinami, přičemž mají již osvědčené druhy, jež sází u severních a jižních stěn. Prošlapy v místech, kde si lidé zkracovali cestu, začali řešit stupínky z akátového dřeva, které se ukázaly jako skvělé protierozní řešení podporující zasakování vody. V obou případech se jedná o levná, funkční a přírodě blízká opatření, která mohou snadno využít i další obce. 

Od roku 1999 se pustili do regenerace panelových domů, ke které přizvali přední odborníky a odbornice a vytvořili tak model komplexní modernizace, který přispěl k vychování nové generace projektantek a projektantů. S přáním zateplit panelové domy v obecním vlastnictví přišli na začátku sami nájemníci a nájemnice. Radnice jim tehdy slíbila, že modernizací ušetří na teple stejně nebo více, než jaký bude růst nájmů. Ačkoli si během přestavby řada místních stěžovala na hluk a nepořádek, už o jednu zimu později mluvili jinak. Zjistili totiž, kolik na přestavbě už za jednu zimní sezónu ušetřili. Úspory překonaly dokonce částky z předběžného auditu a se zdražující se cenou tepla stále rostou. Ačkoli byla městská část k tomuto kroku motivována především úsporou energií, z dnešního hlediska je zásadní také jeho mitigační vliv. Regenerace panelových domů byla dokončena v roce 2011, škol a veřejných budov v roce 2015. 

Jedním z posledních místních projektů je stavba komunitního centra. Budova v pasivním standardu vznikla z bývalé výměníkové stanice, jejíž provoz zrušily Teplárny Brno v roce 2009. Městská část na nabídku nemovitosti k prodeji zareagovala uspořádáním ankety mezi místními s dotazem na různé varianty využití. Z nich zvítězila varianta nezastavět další výstavbou území, na kterém se mezitím vytvořilo unikátní stepní společenstvo, a přeměnit existující budovu na společenský a kulturní prostor, jenž ve čtvrti chyběl. Městská část získala objekt výměnou za jiný majetek města a v roce 2017 proběhla architektonická soutěž na využití objektu, v jejímž zadání byl požadavek na pasivní standard, zelenou střechu a retenci dešťové vody. Už před přestavbou organizovalo vedení Nového Lískovce na místě akce pro veřejnost, která se na kulturní centrum tak těšila, že během hlučné a prašné přestavby nepřicházely na radnici téměř žádné stížnosti. Dnes funguje na místě kavárna, klub seniorů, pořádají se zde kulturní a komunitní akce a na částečně zelené střeše bude vznikat komunitní zahrada, kterou využije také místní přírodovědný kroužek. Dešťová voda ze střechy budovy slouží k zavlažování nových výsadeb v parku Pod Plachtami.

Základem je inspirace zvenku

Co stálo u kořene toho, že se Nový Lískovec stal městskou částí, která do svého plánování zahrnuje také přírodu a veřejnost? Podle starostky Jany Drápalové zejména pomohlo, že mohla čerpat z práce neziskových organizací, které v ČR zavedly ekologické poradenství, a také že se ona i další kolegové a kolegyně z radnice měli šanci podívat do zahraničí a inspirovat se od dalších měst. Za město Brno byla například členkou pracovní skupiny pro ekonomický rozvoj a regeneraci měst v síti Eurocities. V rámci této role jezdila do všech koutů Evropy, setkávala se se zástupkyněmi a zástupci zahraničních měst a poznávala tamní regenerační projekty. „Mezinárodní zkušenosti byly klíčové, člověk má možnost vidět a zažít, že to jde, i když vám někdo tvrdí, že to nejde,“ uzavírá své vyprávění. 

Text byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.