Jilemnické bažiny: dobrovolnictvo na malém městě obnovilo mokřad a dále o něj pečuje

„Snažíme se, aby se dobrovolnictvo vždycky mělo fajn. Není to jen o práci, chceme i tvořit komunitu.“ Sára Křivánková, členka spolku Mnoho světů v Jilemnici

Kolektiv Mnoho světů v Jilemnici inicioval v tomto pětitisícovém podkrkonošském městě obnovu mokřadu, posléze jej také s pomocí dobrovolnictva fyzicky realizoval a dále o něj pečuje. Okolí soustavy hrází zadržuje vodu v krajině, zvyšuje biodiverzitu a také pomáhá předcházet změně klimatu tím, že v sobě váže uhlík. Mokřad se nachází v blízkosti města v lokalitě Na Rybníce, k nejbližším obydlím je vzdálen několik set metrů. Lokalita byla vysušena odvodňovacími kanály v rámci kolektivizace v šedesátých letech minulého století, což znamenalo její výraznou proměnu. Cílem projektu Mnoha světů bylo přiblížit se předchozímu stavu tohoto místa pomocí přehrazení odvodňovacích kanálů. V současné době se zde nachází deset hrází na území velkém zhruba jeden hektar. Většinu bezprostředního okolí tvoří nízký smrkový les.

S projektem zahrazení kanálů přišel spolek v roce 2019 z iniciativy jednoho ze sympatizantů a sympatizantek a později také člena spolku Luďka Petriláka, který je profesí biolog a již delší dobu přemýšlel o možnosti proměny lokality. Od té doby začalo Mnoho světů postupně budovat hráze a pečovat o lokalitu.

Hráze buduje dobrovolnictvo z lokálních materiálů – ze dřeva z místního lesa a jílu, který kopají přímo na místě. Efekt hrází byl podle jejich realizátorstva zřejmý již po pár dnech, kdy se před nimi začala zadržovat voda. Po pár měsících již byla dříve vyschlá půda okolo hrází nasáklá vodou. Vedlejším benefitem projektu pak byl vznik tůněk v místech, kde dobrovolnictvo kopalo jíl pro stavbu hrází. Členstvo spolku také na vlastní oči pozoruje, jak se místo stává rozmanitějším, co se týče živočišných a rostlinných druhů.

Zapojení dobrovolnictva

Většina péče o lokalitu probíhá v rámci jednodenních brigád, při kterých se podle organizátorstva sejde většinou okolo deseti lidí, trvají zhruba šest hodin a konají se několikrát do roka. Kolektiv také uspořádal mezinárodní work-camp, na který se do Jilemnice sjely i dobrovolnice a dobrovolníci ze zahraničí. Mokřad byl tak vytvořen a je kompletně spravován zcela na dobrovolnické bázi. „Důležité také je, že je to dělané hodně low-cost,“ říká člen spolku Jakub Ježek. Dobrovolnicky probíhaly také přípravy projektu. „Snažíme se, aby se dobrovolnictvo vždycky mělo fajn, aby si jeli svým tempem a v klidu, dobře se najedli,“ ilustruje průběh brigád další členka Sára Křivánková. „Není to jen o práci, chceme i tvořit komunitu,“ dodává.

Podle Sáry je skupina dobrovolnictva věkově pestrá, děti v kočárku nevyjímaje. Dosud nejmladší aktivní pomocník měl deset let. Většinu dobrovolnic a dobrovolníků však tvoří studentstvo, nicméně čas na práci na mokřadu si udělají i zaměstnaní dospělí. Často se stane, že dokonce přijde více nových lidí, kteří se péče o mokřad dosud neúčastnili. Brigády jsou tedy co nejotevřenější široké veřejnosti a organizátorstvo je svolává pomocí sociálních sítí a plakátků rozvěšených po městě. Podle Jakuba zatím neproběhla žádná brigáda, na kterou by nepřišly alespoň dvě nové dobrovolnice či dobrovolníci.

Spolupráce s místním obyvatelstvem a úřady

Zbudování mokřadu se i díky plakátům, které zvaly na jeho stavění, stalo rychle místním veřejným tématem. Podle členstva Mnoha světů má obnova mokřadu v Jilemnici celkově dobrý veřejný obraz na rozdíl od jiných lidskoprávních aktivit, které spolek podniká a které někdy vzbuzují kontroverze. Podle Sáry však většina lidí ve městě spíše nevnímá souvislost se změnou klimatu, jen jsou jednoduše rádi, že „mladí lidé dělají něco pro přírodu.“

Sára v tomto ohledu také reflektuje zkušenost aktivismu na malém městě. „Nevím, jestli to je výhoda nebo nevýhoda, ale vědí o nás tak nějak všichni. Bohužel se s námi z nějakého důvodu část místních lidí obává veřejně souhlasit a spolupracovat; na druhou stranu, když už někdo přijde, tak většinou zůstává a chodí na naše akce dál. Není to jednorázové.“ Jakub dodává, že mu připadá důležité podnikat tento druh aktivit právě na malém městě, kde mají lidé méně možností na téma narazit.

Mokřad se nachází na území, které vlastní město Jilemnice. Podle Jakuba se členstvu spolku s městem zastoupeným odborem životního prostředí dobře spolupracovalo. Možná i díky tomu, že projekt neprojednávali s političkami a politiky v zastupitelstvu, ale žádali přímo o schválení úřednictvo z městského úřadu, nedostali se do žádných ideologických sporů. Hajný jilemnických městských lesů, ve kterých se mokřad převážně nachází, jakožto správce majetku města dobrovolnictvu dokonce ukázal stromy, které mohlo pokácet a využít na stavbu hrází. Projekt nicméně musely schválit i Lesy ČR, do jejichž území mokřad zasahuje a které jsou správci povodí a tedy i kanálu, na kterém se budovaly hráze.

Snadno přenositelný koncept

K možnosti, že budování mokřadu ovlivní strategie města ohledně zadržování vody v krajině nebo péči o zeleň, je členstvo spolku spíše skeptické. O něco později však Sára s Jakubem dodávají, že v kolektivu aktivně přemýšlí nad dalšími etapami projektu, jako jsou hrázkování hlavního odvodňovacího koryta, vytvoření suchého polderu a navrácení původních meandrů toku říčky Jilemky, která se nachází nedaleko popisovaného mokřadu. Luděk Petrilák připravuje i zmapování celého povodí říčky Jilemky podle metodiky Živá krajina, které by ukázalo na další možnosti pro zásahy k zadržování vody v krajině či adaptaci na klimatické změny.

To jsou ambicióznější mety, které by nebylo možné realizovat dosavadní formou jednodenních brigád, zato by ale měly větší efekt na zadržení vody v krajině, a to i v případě lokálních záplav, ke kterým v současné době ve městě dále na toku Jilemky často dochází. Organizace Mnoho světů chce v tomto případě být iniciátorkou těchto projektů a aktuálně již členstvo podniklo několikerá vyjednávání s městem a Českým svazem ochránců přírody. Úspěch zbudování mokřadu tedy otevírá možnost provedení dalších environmentálních projektů ve městě.

Vznik mokřadu se stal inspirací i pro další podobné projekty mimo Jilemnici, někdy i přímou cestou tak, že účastnictvo jilemnických brigád realizovalo své vlastní projekty na jiném místě. Podle členstva Mnoha světů je koncept snadno přenositelný i do dalších lokalit a spolek je otevřený ke sdílení svých zkušeností.

Text je součástí série podpořené Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. Nemusí vyjadřovat stanoviska MMR.