Jídlo z blízka

Podpora ekologických zemědělců v těsné blízkosti měst a způsoby, jak zajistit pestrou síť obchůdků s kvalitními produkty, již existují.

Mít možnost snadno si nakoupit místní, ekologicky vypěstované potraviny není pro obyvatelstvo měst mnohdy samozřejmostí. Jídlo za nimi cestuje z dálky, a ztrácí proto na čerstvosti a chuti. Místo nakupování na farmách a trzích lidé většinou jezdí do velkých supermarketů na okrajích města. Rozvíjet síť městských farmářů a míst, kde by mohli prodávat své výrobky, má přitom mnoho výhod. Místní mají možnost nakoupit si v dosahu svého domova i navázat vztah s producentem, ekologické pěstitelství navíc tolik nezatěžuje přírodu. Ví to i vídeňská radnice, která ekologické producenty aktivně podporuje.

Od místních farem do školek

Ekologické potraviny a zemědělství propaguje vídeňská radnice již roky skrze různé programy a projekty. Sama radnice se přitom rozhodla jít příkladem a zavázala se, že instituce pod její správou budou minimálně z třiceti procent vařit z potravin vypěstovaných ekologicky šetrným způsobem. U školek a škol je tento podíl dokonce padesát procent. Denně se tak pro městské školy a školky, nemocnice nebo domovy s pečovatelskou službou připravuje až sto tisíc porcí navařených z ekologických potravin.

Vídeň má na svém území dlouhodobě vysoký podíl zemědělských ploch určených pro místní producenty zeleniny. Až šestina městského území se dnes využívá pro zemědělství. Pěstitelé či pěstitelky však neměli své produkty opatřeny ekologickými certifikáty, a proto nevyhovovaly požadavkům nastaveným radnicí. Zeleninu například pěstovali ve sklenících s umělým substrátem, přičemž legislativa chápe ekologicky vypěstované produkty jako ty, které rostou v substrátě přírodním. Město proto spustilo kampaň, která měla za cíl nabídnout konvenčním pěstitelům pole s certifikovanou organickou půdou a pomoci jim přejít k ekologickému zemědělství. Ti farmáři a farmářky, kteří měli o program zájem, se spojili do sedmi až osmi členných skupin, jež si dělí plochu pole, a každý zde pěstuje svůj mix zeleniny.

Aby Vídeň dokázala zabezpečit dostatečný objem ekologických potravin pro své instituce od širokého spektra malých pěstitelů, zajišťuje přes svou obchodní společnost objednávku čerstvé zeleniny na sezónu dopředu. Malí producenti tak mají díky smlouvě předem jistotu, že pro své produkty najdou odbyt. Odběratelé zase ví, že čerstvou ekologickou zeleninu obdrží v potřebném, předem domluveném množství.

Park Helmut Zilk. Vídeň rozvíjí síť městských farmářů systematicky. Foto Herzi Pinki, Creative Commons (CC BY-NC-SA 2.0)

Pěstováním k ochraně klimatu

Program ÖkoKauf Wien tvoří jeden z pilířů vídeňského Klimaschutzprogramm (Program pro ochranu klimatu, zkráceně KliP), který byl spuštěn v roce 1999 pro desetileté období, od roku 2010 do roku 2020 běží jeho následovník KliP II.

ÖkoKauf Wien však není jediným programem vídeňské radnice, který prosazuje principy ekologického zemědělství ve městě. Vídeň aktivně podporuje jak individuální, tak komunitní městské farmaření, zejména skrze finanční příspěvky a poradenství.

Na stránkách spuštěných vídeňskou zemědělskou komorou a městským oborem životního prostředí se můžete dozvědět více o místních farmářích a o tom, kde lze jejich výrobky koupit. Můžete si rovněž stáhnout užitečnou aplikaci, která vám ukáže nejbližší farmáře a farmářské obchůdky v okolí Vídně.

Město rovněž rozvíjí podporu farmářských trhů, na nichž si obyvatelé a obyvatelky mohou nakoupit čerstvé lokální potraviny. Nyní ve Vídni funguje sedmnáct stálých a pět dočasných farmářských trhů. Nákup a prodej místního jídla však radnice podporuje i nepřímo – tím, že reguluje množství velkých supermarketů. Garantuje tím férové zastoupení různých prodejců ve městě. Maximální plochu pozemku, na které se má nákupní centrum budovat, může stanovit zastupitelstvo městské části. Při posuzování výstavby je rovněž brána do úvahy struktura místního obyvatelstva a dopravní dostupnost. Předtím, než je výstavba nákupní zóny schválena, se rovněž musí zjistit dopad plánovaného nákupního centra na další obchody a nákupní zóny.

Rakouská investice do malých farem a ekoproduktů

Vídeň není ve své podpoře malých farem a ekologického pěstitelství v zemi osamocena. Rakouský národní systém podpory zemědělství se výrazně liší od toho českého především v tom, že jeho státní i evropské dotace směřují hlavně k malým farmářům či farmářkám a k podpoře sítě regionální produkce a spotřeby. To znamená, podobně jak je tomu ve Vídni, že Rakušané a Rakušanky mají lepší možnosti nákupu čerstvých potravin přímo “ze dvora” od farmáře, na tržištích, skrze bio-bedýnky nebo samosběr, při němž si sami na poli nasbírají plodiny, a pak je za sníženou cenu koupí. Místní mnohem častěji volí jednu z těchto možností před nákupem v nadnárodních obchodních řetězcích.

Stejně se v Rakousku podporují i biopotraviny. Legislativně je dána povinnost využívat potraviny z ekologické produkce ve školních zařízeních ze třiceti procent z celkového objemu nakoupených potravin (v Německu je to až padesát procent a v Dánsku šedesát procent). V České republice je tento podíl mezi jedním a půl až třemi procenty a nemá legislativní podporu.

Nakupování na trzích má oproti obchodním řetězcům spoustu výhod. Foto Kurt Schwab, Creative Commons (CC BY-NC-SA 2.0)

A jak jsme na tom u nás?

Nejde však jen o to, co nakupujeme, ale také o to, kde nakupujeme. I to má různé dopady na životní prostředí. Většinu ekologických potravin dnes v České republice lidé nakupují v supermarketech – až šedesát procent. Jejich expanze po celé zemi způsobila, že zkrachovaly tisíce malých obchodů ve městech všech velikostí, lidé mají do obchodu čím dál delší cestu a musí více používat auta, mizí volné plochy ve městech i okolí, roste zatížení individuální automobilovou dopravou a jsou odstraňovány stromy i další zeleň.

Radnice přitom mohou nastavit, kolik supermarketů jejich město nebo obec unese. Možnou cestou je zanést do územního plánu umožnění výstavby supermarketů jen v konkrétních plochách, kde jsou potřeba a neškodí, například jde o plochy s vysokou koncentrací lidí nebo o dříve zastavěné či zpevněné plochy dobře dostupné pěšky z okolí a napojené na veřejnou dopravu. Město také může stanovit, jak mají supermarkety vypadat, například že mají respektovat ráz okolní zástavby, mají mít parkoviště v podzemí či v budově a jakou část pozemku musí nechat zeleni.

Takové řešení navrhlo do všech podrobností pro Brno NESEHNUTÍ. Řešení prošlo nezávislou oponenturou v architektonické a urbanistické kanceláři a oponenturou právní. NESEHNUTÍ prosazuje jeho zanesení do územního plánu. Zatím se mu podařilo prosadit jen dílčí zlepšení, například ochranu ploch pro služby související s dopravou před zabíráním supermarkety či definici prodejní plochy a docházkové vzdálenosti. Systémové řešení však město stále nepřijalo.

Podporovat nákup jídla z blízka lze i skrze přímou podporu zemědělců a zemědělkyň z města i okolí. Městské farmaření jako hodnota může být například zahrnuto do jednotlivých strategických dokumentů. V pražském Strategickém plánu se počítá s rozvojem a zachováním příměstského a městského zahradničení, zejména komunitních zahrad a zahradkářských kolonií, i s rozvojem farmářských trhů. Stále však chybí ambice plošně rozšiřovat plochy pro ekologické zemědělství, stejně jako přemýšlení nad propojením produkce od farmářů a farmářek z okolí měst s různými formami odbytu ve městě. V tomto ohledu se ještě česká města mají od těch rakouských co učit.