Jak na klimatickou krizi reaguje obec na Slovácku aneb poučení z projektů v Ořechově

„Trpělivost bude na místě, trpělivost je důležitá i v přetváření krajiny k formě, v níž se opět zadržuje voda. Příroda potřebuje čas, aby se vzpamatovala.“ Jarmila Jilgová, starostka obce Ořechov

Dopady změn klimatu se nevyhýbají ani obcím na Slovácku. Také zde trápí místní krajinu nebývalá období sucha, nebo naopak intenzivní srážky, které způsobují častější povodně, prohlubují půdní erozi či ničí úrodu místních plodin. Ořechov u Uherského Hradiště je dalším příkladem obce, která se aktivně snaží řešit dopady klimatické krize v okolní krajině ruku v ruce se svým rozvojem a výstavbou nových domů v rámci dlouhodobé spolupráce s Typha ateliérem z Brna. Jak probíhá participace místních obyvatel a obyvatelek na těchto řešeních? A jaká mitigační a adaptační opatření v tamější krajině fungují (či nefungují)?

Vítejte v Ořechově

Ořechov je malebná obec s necelými osmi sty obyvateli a obyvatelkami nacházející se na jihovýchodní Moravě mezi Uherským Hradištěm a Kyjovem. Leží sice stranou velkých cest, ovšem jen několik kilometrů od nově vznikající komunikace D55 a železničního koridoru. Jedná se tedy o dostupnou obec pro mladé rodiny i starší občanky a občany s přírodě blízkým prostředím. Název Ořechov vychází dle kroniky z pěstování lísky, na což o několik století později navázala tradice pěstování ořešáků královských a vinné révy.

Ořechov se rozkládá na svazích Kyjovské pahorkatiny a je sevřen v podkově údolí Ořechovského potoka, které se rozevírá směrem na jih. Tato poloha utváří specifické mikroklima, v němž je obec chráněna od severozápadu a otevřena směrem na jihovýchod, což je příhodné pro slunomilné rostliny jako vinná réva. Nicméně nevýhodou této polohy je srážkový stín a příliš strmé a suché svahy nevhodné pro některé stromy či jiné chlad preferující druhy. Extravilán obce se skládá z různorodé mozaiky polí, vinic a lesíků, na druhou stranu zejména pole na jihovýchodě katastru obce utváří plošně velké bloky, přičemž právě na těchto svazích dochází k rozsáhlé erozi ornice.

Spolupráce s odbornictvem nese ovoce

Podle starostky Jarmily Jilgové došlo v posledních letech k výraznému úbytku vody v okolní krajině. „Rostliny napadají více škůdci, objevují se plísně, nemoci, se kterými jsme se před tím nesetkali,“ zmiňuje starostka. Půdní eroze a náhlé, intenzivní srážky způsobují také častější zaplavování středu obce. Z toho vyplývá, že základním krajinným opatřením pro Ořechov je zadržení vody v krajině a zamezení půdní eroze.

Před několika lety proběhly v Ořechově pozemkové úpravy, které uspořádaly vlastnická práva dílčích pozemků. Plochy, na kterých lze uskutečnit krajinná opatření, tedy přešly do vlastnictví obce. „Jinak bychom žádná opatření nemohli udělat. Vlastnické vztahy tu dlouho nebyly dořešené, strašně moc singulárních pozemků vlastnilo dvě stě i tři sta lidí,“ konstatuje starostka. Po pozemkových úpravách bylo třeba zjistit, v jakém stavu jsou obecní plochy zeleně. A tuto studii zeleně pro Ořechov zpracoval v roce 2017 brněnský Typha ateliér, čímž byla zahájena dlouhodobá spolupráce. Typha ateliér se totiž zabývá nejen studiemi veřejné zeleně a návrhy krajinných opatření, ale i realizacemi výsadeb a dalších intervencí v krajině.

Jarmila Jilgová oceňuje spolupráci s ateliérem, především pak vstřícnost a aktivitu krajinářských architektů Radka Kvasnici a Ondřeje Remeše: „Mně strašně ubylo práce, nemusím vše. Prostě přijdete s nápadem, realizujete, vyřídíte dotace, pak ta následná kontrola,” a dodává: „Starosta má strašně moc věcí na starosti, od toho je ten název. Určitě díky nim těch projektů bylo uskutečněno víc, než by bylo v mých silách.“

Za posledních pět let došlo díky této spolupráci nejen k návrhům a plánům klimatických opatření, ale i k praktické realizaci tůní či výsadbě remízků. Nicméně hlavním současným projektem je podle krajinářských architektů i starostky vytvoření zasakovacích průlehů na velkých blocích orné půdy, které pozastaví rozsáhlou erozi a splach dešťové vody a propojí se s již existujícími biokoridory. V Ořechově je naplánováno i mnoho dalších adaptačních a mitigačních opatření, která mohou za pár let přeměnit zdejší krajinu k nepoznání. Jak ovšem probíhal začátek této transformace?

Participativní plánování jako základ úspěšné realizace klimatických opatření

Na prvotní studii stavu obecních ploch zeleně navázalo participativní mapování a plánování, které proběhlo v lednu 2018. Cílem těchto setkání bylo zjistit názor místních obyvatel a obyvatelek na současnou a budoucí podobu Ořechova, zvláště pak na části Hůrky, ve které byla naplánována nová výstavba, a Hájky, ve které měla vzniknout krajinná opatření. Participace se uskutečnila ve dvou fázích, ve formě dotazníkového šetření a participativního setkání. Klíčová byla především druhá část, které se zúčastnilo sedmnáct aktivních občanek a občanů Ořechova. Účastníci a účastnice setkání nejdříve prostřednictvím procházky mapovali Hůrky a Hájky a poté společně diskutovali nad budoucím plánem těchto lokalit. Do plánování bylo v třetí fázi zapojeno také žactvo místní základní školy.

Hlavním záměrem mapování a plánování bylo vytvořit společnou vizi, jak s územím dále pracovat, což se až na pár komplikací podařilo. Výstupem byl tedy koncepční plán a model budoucího využití této části obce i okolí, který vytvořil Ořechovu základ, od kterého bylo možné se odpíchnout nejen při plánování výstavby domů a umístění mobiliáře, ale i klimatických opatření v krajině (např. kde vysadit stromořadí a vybudovat mokřady a tůně). 

Má to i svá úskalí…

Nástrahou pro realizační tým při participativním mapování a plánování bylo nedostatečné obeznámení veřejnosti s touto metodikou. Místní obyvatelstvo bylo sice informováno, že proběhne participativní setkání, nebylo jim však v dostatečné míře předem vysvětleno, co se vlastně bude dít a „k čemu to je“. Zvláště při tzv. mentálním mapování bylo obtížné předem jasně komunikovat význam zachycení pocitového vnímání místa, které může sloužit jako podpůrný prostředek pro imaginaci, co s tímto místem udělat v budoucnu.

Starostka Jarmila Jilgová vzpomíná na toto setkání: „Určitě to byla výborná věc, jen je škoda, že lidi na to nebyli připraveni, nevěděli, o co se jedná. Ale ti, co tam přišli, pochopili, co po nich chceme, ti se do toho hezky zapojili. Mám i zpětnou odezvu, že se ptají, co se děje, co se uskutečnilo, co se plánuje. Samozřejmě, že některé věci jsou nereálné, jako lyžařský svah mezi domy, ale hodně věcí se dá realizovat a bude se realizovat do budoucna.“

Na základě zkušeností autora textu s participativním plánováním v několika moravských obcích, tamější obyvatelé a obyvatelky se s participativními metodami často setkali poprvé a zejména netradiční techniky typu mentálního mapování pro ně nebyly srozumitelné, respektive nízkoprahové. Metody působily abstraktně, jejich význam nebyl zcela zřejmý a občané a občanky proces vnímali jako vyhozené peníze. Na druhou stranu ti, co se setkání zúčastnili, většinou pochopili, že se jedná o důležitý nástroj pro plánování, a zpětně hodnotili tyto akce kladně. Je proto vhodné věnovat čas a energii představení participativní metodiky a její využitelnosti místnímu obyvatelstvu předem, srozumitelně a prakticky, samozřejmě ve spolupráci s vedením obce.

Nová výstavba ruku v ruce s klimatickými opatřeními

V případě Ořechova se participativní plán týkal zejména uchopení výstavby nové čtvrti Hůrky, dle názvu lokality rozprostírající se na kopci. Původně měla být v souladu s územním plánem dvojnásobná, ale zjistilo se, že část lokality není kvůli svážnému území vhodná pro jakoukoliv zástavbu. I tak se naplánovala výstavba 37 rodinných a tří bytových domů, z čehož jeden je kolektivní dům služeb pro seniory (KoDuS), dvě budovy pak pro mladé rodiny. „Myslím, že jsme se posunuli hodně. Předtím to byla jen nevyužitá plocha Hůrky, neuchopitelný kopec, kdy jsme nevěděli, jak tam udělat ulice. Podařilo se nám ho rozparcelovat, aby se tam dalo bydlet,“ dodává k tomu Jarmila Jilgová.

Do plánu veřejné výstavby byla také začleněna protierozní a další klimatická opatření. Voda ze zpevněných ploch, z obecních chodníků a komunikací je stahována do vsakovacích pásů, které ústí do retenčních neboli zasakovacích jezírek. I když na některých místech nelze vsakovací opatření uskutečnit kvůli nepropustnému pískovcovému podloží s malou vrstvou ornice, většina vody, co spadne na Hůrkách, zůstane opravdu na Hůrkách. Navíc střechy bytových domů by podle starostky měly být zelené čili zachytávající vodu a regulující teplotu domů i okolí.

Nová čtvrť vznikla z velké poptávky po bydlení zejména od místního obyvatelstva. „Proto i ta cena za pozemky byla velmi příznivá, takže kdo nechtěl z Ořechova, ten si tam koupil pozemek, a zbytek jsme prodali dalším lidem, většinou z okolí, kteří mají k Ořechovu nějaký vztah, mají tu rodinu nebo bydlí někde blízko.“ Polovina domů je v současnosti rozestavěných, přičemž dokončení je plánováno v roce 2023. V roce 2022 se dostavěly komunikace, zasakovací kanály a nádrže. A na podzim roku 2023 budou v ulicích vysázeny stromy obyvatelstvem z přilehlých ulic.

Jeden z největších problémů zmiňovaných při participativním setkání byla přítomnost hlučné, znečišťující průmyslové zóny v těsné blízkosti nové čtvrti. Řešením bude vytvoření zhruba třímetrového valu, který bude zatravněný a posázený stromy, čímž dojde k odhlučnění lokality Hůrky od rozrůstající se průmyslové zóny.

Naproti této průmyslové zóně leží dětské hřiště, vedle něhož vznikl pump track – dráha pro mladé cyklistky či skateboardisty. Původně bylo zamýšleno v této lokalitě vytvořit park na procházky pro nově přistěhovalé, nicméně, jak se ukázalo při participativním plánování, je lepší na tuto volnočasovou aktivitu vyčlenit lesík nad fotbalovým hřištěm, kde lze vytvořit zpevněné stezky s mobiliářem. Místní se však mohou vydat i na delší procházky po okružních trasách, které propojují nové vegetační a vodní prvky s okolními přírodními pamětihodnostmi.

Jak zadržet vodu v místní krajině

Rok 2022 nebyl jen ve znamení výstavby Hůrek, ale zejména klimatické transformace celého okolí Ořechova. Jarmila Jilgová oceňuje, že současný systém dotací umožňuje realizaci tak rozsáhlých projektů, jako je již zmiňovaná soustava zasakovacích a záchytných průlehů na orné půdě: „Jsem ráda, že jsou na to dotace, protože jinak by se tady tato opatření neudělala. A myslím si, že to obrovsky změní ráz obce a přispěje to proti splachům a erozi.“ Necelý metr hluboké, půl metru široké zpevněné průlehy nelze vytvořit v členitém terénu tak, aby měly jednotný ráz, takže místy tam budou prohlubně, které budou fungovat jako zasakovací plochy. Na konci jednoho průlehu vznikne kaskáda ústící do svejlů, které se nachází dole v již existujících biokoridorech. Svahy průlehů pak budou osázeny stromy a keři. Na druhé straně katastru obce v polní trati Kopce a Zákopa vzniknou v následujícím roce na pěti hektarech vodní plochy a mokřady, které rovněž přispějí ke zlepšení vodního režimu krajiny. 

Nedílnou součástí strategie zadržování vody v krajině je také vytváření ekologicky pestrých biocenter, která propojují biokoridory, a interakčních prvků, tedy postupné navracení remízků do krajiny jednotvárných polí. V extravilánu Ořechova byla navržena a realizována síť několika biokoridorů a interakčních prvků spojující nová biocentra s mokřady a tůněmi. Tyto remízky byly osázeny původními stromy (například dub, javor babyka, lípa, habr) a keři (líska, kalina, trnka, ptačí zob, brslen) včetně ovocných dřevin a ořešáků. Bohužel ne všechny stromy se v krajině ujímají dobře. Dlouhá letní období sucha na jihovýchodní Moravě zapříčinila úhyn několika stromů, zejména dubů. Problém také tkví v tom, že se většinou vysazují vysokokmeny s kořenovým balem, často předpěstované v zahraničí, které nejsou tak resilientní a adaptabilní na lokální podmínky, zvláště vyprahlých jihomoravských lánů. Při výsadbě takové stromy vyžadují nejen správný výchovný řez, ale i podpoření růstu a zakořenění stromů přírodními hnojivy a očkováním symbiotickými houbami. Mykorhizní houby totiž přispívají k ujímavosti a životaschopnosti stromů v krajině, především pak v chudé či vyčerpané půdě.

Zkušenosti z Ořechova i dalších míst také ukazují, jak důležité je nepodceňovat zamulčování vysázených stromů a keřů potlačující okolní pýr a plevel a udržující vlhkost v zemi, zvláště v odlehlých místech katastru, která nemohou být zavlažována. Konkrétně v Ořechově se k mulčování podařilo využít lokálně vyrobenou štěpku z náletů a větví starých stromů. Je třeba ji však po pár letech obnovovat, jinak malé stromy a keře obrostou plevelem. Dalším výborným pomocníkem k udržení vlhkosti u kořenů dřevin je biouhel, tedy dřevěné uhlí, které se přidá při výsadbě k mulči (a které může být taktéž vyrobeno při zpracování náletů či starých dřevin). Tvorba a využití biouhlu je mimo jiné významným klimatickým opatřením, protože ukládá uhlík zpět do země.

I okolí Ořechova je poznamenáno kůrovcovou kalamitou dopadající na smrky i borovice. Borový les v severozápadní části katastru obce je už z větší části vytěžený, momentálně vypadá jako měsíční krajina. Na druhou stranu se teď les obnovuje výsadbou odolnějších listnatých dřevin, které mohou být do budoucna udržitelněji využívány a zpracovány výmladkovým hospodařením. Výmladkový les je převážně tvořen listnatými stromy a keři (např. líska, lípa, habr, dub, javor, bříza, vrba), které jsou v časovém intervalu sedm až čtyřicet let seříznuty na pařez, z něhož opět v dalším roce vyraší výmladky – nové kmeny. Tuto tenkou kulatinu lze poté využít nejen jako palivo, ale i při výrobě košíků, košťat, nábytku, plotů, zahradních tyčí či drobných staveb. Výmladkový les je také biotopem mnoha ohrožených a vzácných druhů hmyzu a rostlin, ať už se jedná o les nízký nebo sdružený víceetážní s kombinací výmladkového hospodaření a pěstování dlouholetých, statných stromů – výstavků.

Nová výsadba se však netýká jen extravilánu obce. Řada stromů, keřů a trvalek byla také vysázena v ulicích Ořechova. Starostka pak oceňuje zejména výsadbu záhonů na návsi, „která přispěla k vesnickému charakteru obce, kde dříve bývaly kytky a keře v předzahrádkách a ovocné stromy – i díky tomu se Ořechov změnil k lepšímu.“ Bohužel výsadba stromů v intravilánu je podmíněna umístěním technických sítí v zemi, proto mnoho prostoru pro další výsadbu nezbývá.

Další nejen klimatická opatření v Ořechově

Výsadba remízků a stromořadí či budování tůní a mokřadů je jen jednou stránkou opatření zmírňujících dopady klimatické krize. Dalším důležitým bodem klimatické transformace jsou energetická opatření redukující plýtvání energie a rozvíjející energetickou soběstačnost obce. Díky geografickým podmínkám Ořechova se v této obci nejvíce nabízí využití potenciálu sluneční energie. Vedení obce si toho je vědomo, proto usiluje o instalaci solárních panelů na obecní budovy. V roce 2022 se v rámci Dobrovolného svazku obcí Ořechov a Vážany vybudovala čistička odpadních vod, navracející čistou vodu zpět do potoka, na níž by měla v roce 2023 vzniknout fotovoltaická elektrárna. Bohužel další obecní budovy, jako jsou základní či mateřská škola, mají podle starostky tak malý odběr, že se instalace solárních panelů zatím nevyplatí.

Ořechov i bezprostředně navazující Vážany řeší podobné problémy, proto je namístě rozvíjet výhodnou spolupráci, jak se ukázalo i v případě složitého řešení přivaděče kanalizace z Vážan do Ořechova. Hlavní sběrač jde totiž hustě zastavěným územím podél potoka, kde hrozí eroze, a proto se musela část potoka zatrubnit. Na zatrubněném potoku je pak navrženo vytvoření promenády s umělým korytem simulujícím to původní, které zadrží srážkovou vodu, aby neodtékala pryč.

Vedle čističky odpadních vod, kde by mohl být také výběh pro psy, cvičiště a jezírko, by měla vzniknout obecní farma s domácími zvířaty (kozy, ovce, králíci, slepice, kachny, husy…). Podle starostky je cílem,  „aby lidé věděli, jak se dřív na vesnici chovala zvířata a zároveň by to mohla být pro lidi zajímavá oblast, kde by se mohli sdružovat a nebylo by to daleko od jejich bydlení.“ V současnosti jen málo místních rodin hospodaří, tato farma by tedy mohla sloužit jako vzdělávací, ekologické i komunitní centrum, zejména pro mladé rodiny.

Ne všechny ekologické projekty však místní vítají s nadšením. V okolí čističky je naplánována také výstavba obecní kompostárny čekající na schválení. Opět společný projekt Ořechova a Vážan. Místní však mají obavy ze zápachu, třebaže první domy se nachází ve vzdálenosti dvě stě metrů od lokality. Kompostárna má ovšem podle starostky budoucnost, protože teď zrovna řeší, jak naložit s přebývajícím biologicky rozložitelným odpadem. „Vozili jsme to do zemědělského družstva, kde se to mísilo s hnojem, ale tam byl problém, že třeba uvízl drát od rajčat, a potom měli problém s rozmétáním po poli.“ Zpracování kompostu a hnoje, respektive využití bioplynu by mohlo rovněž posloužit k výrobě další energie.

Mimochodem, zavedení popelnic na plasty a papír pro domácnosti snížilo celkové množství komunálního odpadu. Participaci místních obyvatel na řešení odpadu tak lze zlepšit prostřednictvím jednoduchých kroků. V některých případech je však nutná dlouhodobá komunikační strategie.

A co dál?

Výčet krajinářských projektů a klimatických opatření naplánovaných a realizovaných v posledních pěti letech v Ořechově je opravdu úctyhodný, zvláště když vezmeme v potaz velikost obce. A to ještě nebyla zmíněna výstavba cyklostezky, případně naučné stezky s hudebními prvky okolo Ořechova. Ne všechny projekty se ovšem vydařily. Participace veřejnosti na výsadbách stromů v obci byla relativně nízká, některé stromy uschly a řada keřů byla ožrána zvěří (na druhou stranu na těchto aspektech se výrazně projevil vliv počasí, respektive změn klimatu).

Jak se ukazuje v Ořechově, dlouhodobá spolupráce obce s krajinářskými architekty a architektkami může být oboustranně prospěšná, projekty na sebe mohou koncepčně navazovat a jejich pozitivní dopady se mohou prohlubovat. Je ovšem důležité do tohoto procesu aktivně zapojovat i místní obyvatelky a obyvatele, nejen při plánování, ale i při realizaci, informovat je o dění, bavit se s nimi o projektech a průběžně reflektovat jejich dopady.

Je nabíledni, že úspěšnost většiny projektů se prověří až časem, v závislosti na intenzitě dopadů klimatické krize. Slovy starostky Jarmily Jilgové: „Trpělivost bude namístě, trpělivost je důležitá i v přetváření krajiny k formě, v níž se opět zadržuje voda. Příroda potřebuje čas, aby se vzpamatovala.“

Text je součástí série podpořené Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. Nemusí vyjadřovat stanoviska MMR.