Jak bojuje proti dopadům sucha malá obec na Moravě?

"Zásadní je najít dobrou krajinářskou projektantku nebo projektanta. Ti mohou mít množství nových myšlenek a nápadů na řešení, které místní nevidí." Marie Kousalová, starostka Sivic

Jižní Moravu ohrožuje změna klimatu, potažmo sucho nejvíce ze všech oblastí v České republice. Mimo zemědělce a zemědělkyně, kteří v tomto kraji již zaznamenali významné ekonomické dopady, pocítily na tomto území prudké výkyvy počasí i města a obce. Jednou z nich je obec Sivice, jež se dlouhodobě potýkala s přívalovými dešti, respektive s retenčními schopnostmi zdejší krajiny. Střídavě tak Sivičtí řešili povodně a ničivé dopady sucha. Rozhodli se vydat cestou obnovy přirozených funkcí krajiny skrze výsadby a založení biocentra. Tato řešení mohou snadno přizpůsobit svým podmínkám i další obce, které se s dopady klimatické změny potýkají nebo se jim chtějí vyhnout. 

Obec Sivice

Sivice jsou obcí o 1 100 obyvatelích ležící v Jihomoravském kraji, asi patnáct kilometrů od Brna. Při vjezdu do obce se vyjímá cedule upozorňující, že v roce 2004 se Sivice staly vesnicí roku. Pomyslnou metu tisícovky obyvatel obec překonala teprve nedávno. Sivice nemají touhu růst za každou cenu, tedy cestou velkých developerských projektů na úkor volné krajiny. Preferují individuální zástavbu proluk a pouze v menší míře rozvíjení na okraji obce.

Obec má aktivní spolky, kterým se daří zapojovat i mládež. Fungují zde například dobrovolní hasiči, sportovní klub, zahrádkáři nebo ochotnické divadlo. Během roku obec láká na množství kulturních akcí jako například Sivické kulturní léto, košt, hody a různé sportovní akce. Když procházíme obcí, sledujeme upravené předzahrádky a obecní prostranství. Naše průvodkyně, starostka Marie Kousalová nám prozrazuje, že jsou výsledkem péče místních.

V obci starostuje od roku 1998. V období, kdy se ujala pozice, bylo nutné řešit problémy s povodňovou vodou v zastavěné části obce. Vše začalo menšími projekty, které se zabývaly právě problematickými přívalovými dešti. Na ty se však dále nabalovaly další a větší projekty, které přirozeně přicházely.

Stromy kam se podíváš

Mimo upravených kamenných předzahrádek se Sivice pyšní stoletou lípou zasazenou na počest založení školy či hrušní Šmigulou, ze které dle pověstí jedlo plody již Napoleonovo vojsko. Tu v roce 2021 místní přihlásili do soutěže Strom roku. Obec však myslí i do budoucna a stromy také sází. V roce 2014 proběhla revitalizace zeleně v intravilánu. Úpravy zeleně se týkaly několika lokalit v centru obce i v okrajových částech v návaznosti na okolní krajinu. Celkem bylo vysazeno 492 kusů dřevin a ošetřeno 32 stromů, součástí byl také ozdravný řez starých stromů. Tím však aktivity v tomto směru zdaleka nekončí a obec se začala věnovat výsadbám v extravilánu.

Dlouhodobým cílem obce je vrátit do krajiny stromy a remízky. Na podzim roku 2020 byla v Sivicích na Dílové cestě vedoucí od remízku až po státní silnici vysázena alej – první ze tří plánovaných projektů v této části obce, které projektuje krajinářská architektka Jitka Schneiderová. Původně se jednalo o holou a poměrně opuštěnou krajinu, teď se z této části krajiny postupně stává oblast navštěvovaná místními. Nová výsadba dlouhá tisíc metrů navazuje na původní třešňovou alej, kterou má obec v plánu obnovit v další fázi projektu a do její obnovy chce zapojit také veřejnost.

Díky dostatečně široké parcele podél polní cesty zde bylo možné realizovat zčásti oboustrannou alej. Cesta byla v majetku obce, dle základního členění pozemků nešlo o ornou půdu, ale o „ostatní plochy“. Dle kódu BPEJ (základní mapovací a oceňovací jednotka zemědělské půdy) se jedná o kvalitní půdu, ale jak uvádí architektka, její vrchní část je poměrně zerodovaná. Součástí aleje je také realizace krajinného trávníku, na jehož založení  již existuje standard, který zpracovala společně s odborníky Agentura ochrany přírody a krajiny. Krajinný trávník v osivu kombinuje osivo trav i bylin a v současné době je možné ze směsí osiv doslova vybírat dle typu stanoviště i cílového efektu porostu. Tento trávník bude v prvních letech existence aleje zkrášlovat místo barevnými květy, než ho přistíní vzrostlé koruny stromů. 

V druhové skladbě aleje byl kladen důraz na domácí dřeviny. Základem je javor babyka, který je poměrně odolný vůči suchu. Je to strom s poměrně hustou korunou, proto je linie javorů odlehčena korunami ořešáků, které akcentují křížení polních cest. Výsadba byla rovněž doplněna dalšími ovocnými dřevinami, jako jsou moruše a třešně. Plody ze stromů budou k dispozici široké veřejnosti. „Překvapilo mě, jak náročné založení aleje je,“ komentuje proces starostka. Náročnější, než čekala, bylo například najít vhodnou kombinaci dřevin či vytyčit přesně alej kvůli následnému umístění stromů.

Vzhledem k tomu, že výsadba probíhala na podzim, kdy na přilehlém pozemku byly ještě plodiny ke sklizni, objevilo se během procesu několik komplikací. Firma, jež realizovala výsadbu, měla poměrně málo času a sklizeň komplikoval déšť. Podle starostky byla kvůli tomu realizace náročná, ale firma se s tím vypořádala. Zemědělci měli také obavy ze zastínění pole a z vlivu vybraných druhů dřevin na své okolí. Starostka však zmiňuje, že projektům se v zásadě nebránili, informováni byli s předstihem a nakonec se ukázalo, že obavy byly zbytečné.

Následnou tříletou péči o alej zajistí zhotovitelská firma, což starostka hodnotí jako přínosné a důležité. Prozatím nedošlo k významným ztrátám a nahradit bude potřeba jen asi deset stromů. Kvůli další údržbě aleje i jiné zeleně uvažuje Marie Kousalová o zřízení pozice obecního zahradníka. Zmiňuje také, že je dobré realizovat projekty postupně tak, aby bylo možné se o ně náležitě starat. Dlouhodobá péče zatěžuje obecní personál a může být vzhledem k časovým a finančním možnostem nedostatečná. Architektka Jitka Schneiderová proto doporučuje vytvořit odborný tým a pořídit techniku na úrovni mikroregionu, který by do budoucna mohl být cestou k zajištění správy zeleně v obcích i krajině. Ze sdružených rozpočtových prostředků by tak mohl zajišťovat kvalitní a kontinuální péči pro všechny sdružené obce.

Mezi přínosy, které má alej pro obec i pro okolní krajinu, je možné zmínit zadržování vody v půdě, utlumení eroze v krajině, která hrozí vzhledem k velkým celkům polí v okolí, a pozitivní vliv na celkovou biodiverzitu. Alej má také užitkovou funkci v podobě ovoce a ořechů, estetický přínos, slouží jako orientační prvek v krajině, má rekreační význam a v neposlední řadě slouží jako útočiště pro polní ptactvo, hmyz a další faunu, která z krajiny jinak mizí.

Sad jako místo pro procházky i včelaření

Na alej bude navazovat ovocný sad, který má zatím pouze podobu plánu. Založení sadu je totiž plánováno na etapy. Jednorázové založení celého sadu by bylo pro obec finančně neúnosné i technicky náročné z důvodu dostupnosti výsadbového materiálu. Jitka Schneiderová preferuje výběr kvalitních stromů se založenou korunou na kvalitním podnoží. Takové stromy již mají část vývoje za sebou ve školkách a je snadnější je dále na stanovišti vychovávat. Vzhledem k tomu, že sad je kulturním prvkem v krajině, součástí sadu budou i lavičky, krmítka či úly sloužící nejen lidem z vesnice. Architekta doufá, že se sad může časem stát vyhledávaným místem třeba i pro svatby či jiné komornější akce.

První etapa sadu se bude zakládat v druhé polovině roku 2021. Je snaha jít cestou dodavatelského zakládání a následné péče, takže by byl sad obci předáván postupně. Snahou architektky je dostat do sadu hrušně, které byly v obcích na jižní Moravě vždy významnými dřevinami. Zastoupeny budou také jabloně, v menší míře jsou plánovány slivoně, meruňky či ořešáky.

Biocentrum jako retenční prvek v krajině

Myšlenka třetího přilehlého krajinného prvku, biocentra, vznikla současně s protipovodňovými opatřeními. Právě povodně z přívalových dešťů byly impulsem k odlehčení Pozořického potoka v obci. Průtok jde běžně vodním korytem a na potoce je vybudována odlehčovací komora, v níž je dále voda odkloněna potrubím do rybníčku biocentra. Kvůli tomu však vyvstala otázka, jak s odkloněnou vodou naložit ve vztahu ke kapacitě vodní nádrže. Obec přesně nevěděla, jestli se bude jednat o suchý poldr či záchytnou hráz. Projektantský tým, jehož součástí je i Jitka Schneiderová, nakonec rozhodl, že se bude jednat o prvek, který bude svými kvalitami plnohodnotnou součástí krajiny se zvýšením její retenční kapacity v nivě Tvaroženského potoka. Původně mělo být biocentrum realizováno jako první opatření, ale přípravy byly náročnější, a tak se podařilo získat nejprve finance na alej. Realizace biocentra započne rovněž v druhé polovině roku 2021 a dokončení je plánováno na jaro 2022. Součástí jsou vedle terénních úprav i dosadby zeleně. Projekt do výsledné podoby ladila architektka s vodohospodáři i obcí.

Biocentrum vzniká na místě, kde je dnes malá vodní nádrž a tůň. Původně na místě vodohospodářská správa revitalizovala potok a tam, kde se plánuje biocentrum, byla malá vodní nádrž. Jednalo se nejprve o hezký rybníček, o který se však nikdo nestaral, a tak byl zanášený půdou splavenou z okolních polí a postupně zarůstal. Obec opakovaně dostávala od místních podněty k odstranění nánosu bahna. To však nebylo možné, protože rybníček nebyl majetkem obce. Pozemky pod vodní nádrží již dříve obec vykoupila, ale stavba jako taková patřila Povodí Moravy. To však obci nakonec dalo souhlas k revitalizaci nádrže. Tímto zásahem stávající vodní nádrž zanikla, obec uhradila Povodí Moravy zůstatkovou cenu stavby a zvětšená a odbahněná vodní tůň již bude patřit obci stejně jako nové tůně, které revitalizací biocentra vzniknou. V rámci této realizace vzniknou celkem tři nové tůně a zvýší se kapacita původního rybníčku, který bude dotován vodou z přívodního potrubí, nejmenší tůň bude v závislosti na množství srážek možná zůstávat suchá.

Biocentrum je primárně plánováno jako klidová zóna určená přírodě a přirozeným procesům, stejně tak jako útočiště pro zvířata. Podél vodoteče chce obec do budoucna vybudovat cyklostezku v rámci plánovaného záměru Dobrovolného svazku obcí Šlapanicko. Z té však mají obavy myslivci, a to kvůli rušení zvěře. Starostka však podotýká, že součástí biocentra nebudou obytné prvky a k rušení zvěře návštěvníky by tedy docházet nemělo. Povodí Moravy naopak vítá biocentrum i cyklostezku – zejména proto, že oddálí ornici od potoka, která se do něj díky zpevnění nebude tolik splavovat. Povodí Moravy se o potok aktuálně nestará – považuje ho za neupravený vodní tok.

Opora pro realizaci – územní plán a finance

Sivice se při realizaci opírají o svůj poměrně nový územní plán (z roku 2016), jehož součástí je standardně i územní systém ekologické stability a zaneseny jsou v něm i záměry změn v extravilánu. Je to hlavní strategický dokument obce, na který navazuje program rozvoje a jednotlivé studie a projekty. V programu rozvoje je rámcově zmíněn také projekt výsadeb – plán vysazovat stromy v krajině a systematicky se věnovat krajině v extravilánu. 

Jak zmiňuje starostka, projekty jsou pro obec poměrně finančně náročné a nebylo by možné je realizovat z vlastních finančních prostředků, což je jeden z důvodů, proč je realizace rozdělena na několik etap. Financování pochází z různých, především veřejných, zdrojů. Odklon vody byl realizován z obecního rozpočtu, v případě plánovaného příkopu pokryje asi třetinu nákladů dotace z kraje. Alej, interakční prvek podél cesty, stejně jako revitalizace biocentra, je kompletně dotována z Operačního programu Životní prostředí. V žádání o finanční podporu je obec velmi úspěšná – dosud všechny její projekty byly podpořeny. Projekty z národních zdrojů přitom psala sama starostka, na operační programy si už obec najímá firmu. Podle Kousalové je zásadní, aby byla o kvalitě a smyslu projektu přesvědčena Agentura ochrany přírody a krajiny, to totiž znamená velkou pravděpodobnost úspěchu. Odborníci a odbornice si projekty prošli v rámci přípravy studií, byli tedy zainteresováni od začátku. S poměrem vynaložených nákladů a přínosů pro obec je starostka Kousalová zatím spokojená. 

Krajina sloužící místním

Veřejnost vnímá projekty v krajině velice kladně, nakloněné je tomu i zastupitelstvo. Současně však starostka přiznává, že na projektech nedocházelo k zapojení veřejnosti. To se však nyní hodlá změnit. Marie Kousalová nám ukazuje hektarový pozemek, na kterém plánují založit výše zmíněný extenzivní sad. „Rádi bychom, aby si zde mohly zájemkyně a zájemci opečovávat vlastní strom, a vypěstovali si tak k sadu vztah.“ Že by to mohlo fungovat, ukazuje i to, že si obyvatelé a obyvatelky Sivic zvelebují místní zeleň a pečují o menší plochy – trávníčky, předzahrádky, keře, květinové záhony a další. Na otázku, jakým způsobem probíhá informování místních o realizaci projektů odpovídá, že jako zdroj informací slouží zejména zpravodaj, který je zde občankám a občanům nejbližší.

Malými kroky ke krásné a zdravé krajině

Co bylo zásadní v přípravě sivických krajinných prvků? Starostka Kousalová doporučuje zejména najít dobrou krajinářskou projektantku nebo projektanta. Ti mohou mít množství nových myšlenek a nápadů na řešení, které místní nevidí. Radí také sledovat možnosti dotačních programů. Zmiňuje, že zastupitelstvo často není ochotno vyčlenit prostředky na tento typ projektů. Obec má totiž většinou jiné priority jako školství, podniky, služby. Pokud je však alespoň část projektu hrazena dotací, je větší ochota ho podpořit ze strany zastupitelstva. Do budoucna se chtějí Sivičtí pustit do podpory místní cyklodopravy rozšířením sítě cyklostezek v okolí obce a do mapování dalších polních cest, které bude možné obnovit. Tím chtějí udělat další krůček k různorodé a prostupné krajině v okolí obce. Bohužel obec nemá zpracované pozemkové úpravy, a tak je v těchto plánech odkázaná na využití pozemků, které již vlastní, nebo na výměnu pozemků za jiné – občas se to obci podaří s ornou půdou v jejím vlastnictví.

Další příklad z jižní Moravy: Hrušky

Sad za lávkou, sad za tůněmi či genofondová alej. To jsou projekty, které se realizují v Hruškách v okrese Vyškov. Obec nese příhodné jméno pro výsadbu ovocných stromů. Památných hrušní je však v obci již po málu, a proto odnož Hnutí Brontosaurus „Spadlí z hrušky“ společně s potulným sadařem Dominikem Grohmannem sází jako o život.

Vše se děje za podpory zastupitelstva i starosty, který je zapáleným ovocnářem. Vizí obce je z hrušek vyrábět produkty jako povidla či mošt. Aleje v obci chybí i vzhledem k suchu, které Hrušky každoročně sužuje. Sází se zejména na obecních pozemcích, financování projektů je kombinací příspěvků z veřejné sbírky, prostředků obce a grantů.

Výsadby se daří realizovat komunitně – zapojují se dobrovolné spolky, jako jsou hasiči, myslivci či sportovní kluby. Spolek Spadlí z hrušky také zdůrazňuje důležitost následné péče. „Záměrem je v prvních pěti letech citlivě tvarovat korunu stromů, stromy a keře zamulčovat, posilovat odolnost proti škůdcům, ošetřovat stromy, sekat trávu a pravidelně zalévat,“ popisují na svém webu.

Připravovaným projektem je genofondová alej. Má se jednat o živý atlas starých i mladších odrůd hrušní. Zajišťovat bude také funkci biokoridoru pro živočichy a kdokoliv si z nich bude moct volně nasbírat plody.

Mezi tipy na další obce, které jsou aktivní ve větších výsadbách stromů, je možné zmínit například Petrovice (okres Blansko), kde se opět daří dělat projekty komunitně – zapojili se například místní včelařky, včelaři či děti. V Petrovicích společně s architektkou realizovali stromořadí a alej. V Blažovicích zase zřídili biocentrum hospodařící s vodou, v Drásově (obojí okres Brno-venkov) obnovili místní park a vysadili stromořadí osmdesáti třešní a další zeleň v intravilánu. 

Obcí, které se snaží obnovit přirozené funkce krajiny ve svém okolí, a tak řešit řadu problémů spojených s klimatickou změnou, přibývá jako hub po dešti. Doufejme, že takové kroky přivedou krajinu nejen na jižní Moravě k udržitelnější budoucnosti, ve které budou povodně, sucho, hurikány a podobné výkyvy počasí a další jevy vzácností. 

Text byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.